< Jób 13 >

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Voici, mon œil a vu tout cela, Mon oreille l’a entendu et y a pris garde.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Ce que vous savez, je le sais aussi, Je ne vous suis point inférieur.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Mais je veux parler au Tout-Puissant, Je veux plaider ma cause devant Dieu;
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Car vous, vous n’imaginez que des faussetés, Vous êtes tous des médecins de néant.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Que n’avez-vous gardé le silence? Vous auriez passé pour avoir de la sagesse.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Écoutez, je vous prie, ma défense, Et soyez attentifs à la réplique de mes lèvres.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Direz-vous en faveur de Dieu ce qui est injuste, Et pour le soutenir alléguerez-vous des faussetés?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Voulez-vous avoir égard à sa personne? Voulez-vous plaider pour Dieu?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
S’il vous sonde, vous approuvera-t-il? Ou le tromperez-vous comme on trompe un homme?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Certainement il vous condamnera, Si vous n’agissez en secret que par égard pour sa personne.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Sa majesté ne vous épouvantera-t-elle pas? Sa terreur ne tombera-t-elle pas sur vous?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Vos sentences sont des sentences de cendre, Vos retranchements sont des retranchements de boue.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Taisez-vous, laissez-moi, je veux parler! Il m’en arrivera ce qu’il pourra.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Pourquoi saisirais-je ma chair entre les dents? J’exposerai plutôt ma vie.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Voici, il me tuera; je n’ai rien à espérer; Mais devant lui je défendrai ma conduite.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Cela même peut servir à mon salut, Car un impie n’ose paraître en sa présence.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Écoutez, écoutez mes paroles, Prêtez l’oreille à ce que je vais dire.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Me voici prêt à plaider ma cause; Je sais que j’ai raison.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Quelqu’un disputera-t-il contre moi? Alors je me tais, et je veux mourir.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Seulement, accorde-moi deux choses Et je ne me cacherai pas loin de ta face:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Retire ta main de dessus moi, Et que tes terreurs ne me troublent plus.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Puis appelle, et je répondrai, Ou si je parle, réponds-moi!
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Quel est le nombre de mes iniquités et de mes péchés? Fais-moi connaître mes transgressions et mes péchés.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Pourquoi caches-tu ton visage, Et me prends-tu pour ton ennemi?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Veux-tu frapper une feuille agitée? Veux-tu poursuivre une paille desséchée?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Pourquoi m’infliger d’amères souffrances, Me punir pour des fautes de jeunesse?
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Pourquoi mettre mes pieds dans les ceps, Surveiller tous mes mouvements, Tracer une limite à mes pas,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Quand mon corps tombe en pourriture, Comme un vêtement que dévore la teigne?

< Jób 13 >