Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Voilà que mon œil a vu tout cela, mon oreille l'a entendu et compris.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Ce que vous savez, moi aussi je le sais, je ne vous suis en rien inférieur.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Mais je veux parler au Tout-Puissant, je veux plaider ma cause avec Dieu.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Car vous n'êtes que des charlatans, vous êtes tous des médecins inutiles.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Que ne gardiez-vous le silence! Il vous eût tenu lieu de sagesse.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Ecoutez, je vous prie, ma défense, soyez attentifs au plaidoyer de mes lèvres.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Parlerez-vous mensonge en faveur de Dieu, pour lui, parlerez-vous tromperie?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Ferez-vous pour Dieu acception de personnes, vous constituerez-vous avocats?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Vous en saura-t-il gré, s'il sonde vos cœurs? Le tromperez-vous comme on trompe un homme?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Certainement il vous condamnera, si vous faites en secret acception de personnes.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Oui, sa majesté vous épouvantera, ses terreurs tomberont sur vous.
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Vos arguments sont des raisons de poussière, vos forteresses sont des forteresses d'argile.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Taisez-vous, laissez-moi, je veux parler; il m'en arrivera ce qu'il pourra.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Je veux prendre ma chair entre les dents, je veux mettre mon âme dans ma main.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Quand il me tuerait, que je n'aurais rien à espérer, je défendrai devant lui ma conduite.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Mais il sera mon salut, car l'impie ne saurait paraître en sa présence.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Ecoutez donc mes paroles, prêtez l'oreille à mon discours.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Voici que j'ai préparé ma cause, je sais que je serai justifié.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Est-il quelqu'un qui veuille plaider contre moi? A l'instant même je veux me taire et mourir.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Seulement épargne-moi deux choses, ô Dieu, et je ne me cacherai pas devant ta face:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
éloigne ta main de dessus moi, et que tes terreurs ne m'épouvantent plus.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Après cela, appelle, et je répondrai; ou bien je parlerai d'abord, et tu me répondras.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Quel est le nombre de mes iniquités et de mes péchés? Fais-moi connaître mes transgressions et mes offenses.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Pourquoi cacher ainsi ton visage, et me regarder comme ton ennemi!
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Veux-tu donc effrayer une feuille agitée par le vent, poursuivre une paille desséchée,
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
pour que tu écrives contre moi des choses amères, pour que tu m'imputes les fautes de ma jeunesse,
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
pour que tu mettes mes pieds dans les ceps, que tu observes toutes mes démarches, que tu traces une limite à la plante de mes pieds,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
alors que mon corps se consume comme un bois vermoulu, comme un vêtement que dévore la teigne.
