< Jób 13 >

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Lo! all [this], hath mine own eye seen, —Mine ear hath heard and understood it:
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Just as ye know, I too, know, I, fall not short, of you.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
But indeed, I, unto the Almighty, would speak, and, to direct my argument unto GOD, would I be well pleased.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
For, in truth, ye, do besmear with falsehood, Worthless physicians, all of you!
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Oh that ye would, altogether hold your peace, and it should serve you for wisdom!
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Hear, I pray you, the argument of my mouth, and, to the pleadings of my lips, give heed: —
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Is it, for God, ye would speak perversely? And, for him, would ye speak deceit:
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Even, for him, would ye be partial? Or, for GOD, would ye [so] plead?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Would it be well, when he searched you out? Or, as one might jest with a mortal, would ye jest, with him?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
He will, severely rebuke, you, if ye are secretly partial.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Shall not, his majesty, overwhelm you? and, the dread of him, fall upon you?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Are not your memorable sayings, proverbs of ashes? Breastworks of clay, your breastworks?
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Quietly let me alone, that, I, may speak out, then let come on me, what may.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
In any case, I will take up my flesh in my teeth, and, my life, will I put in my hand:
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Lo! he may slay me, [yet], for him, will I wait, —Nevertheless, my ways—unto his face, will I show to be right:
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Even he, will be on my side—unto salvation, For, not before his face, shall any impious person come.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Hear ye patiently my speech, and be my declaration in your ears.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Lo! I pray you, I have set forth in order a plea, I know that, I, shall be found right.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Who is it that shall contend with me? For, now, if I should hold my peace, why! I should breathe my last!
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Only, two things, do thou not with me, then, from thy face, will I not hide me: —
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Thy hand—from off me, take thou far away, and, thy terror, let it not startle me!
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Then call thou, and, I, will answer, Or I will speak, and reply thou unto me.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
How many are mine iniquities and sins? My transgression and my sin, let me know!
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Wherefore, thy face, shouldst thou hide? Or count me, as an enemy to thee?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
A driven leaf, wilt thou cause to tremble? Or, dry stubble, wilt thou pursue?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
For thou writest, against me, bitter things, and dost make me inherit the iniquities of my youth;
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
And thou dost put—in the stocks—my feet, and observest all my paths, Against the roots of my feet, thou dost cut out a bound;
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
And, a man himself, as a rotten thing, weareth out, as a garment which the moth hath eaten.

< Jób 13 >