Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
“Behold, my eye has seen all, My ear has heard, and it attends to it.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
According to your knowledge I have known—also I. I am not more fallen than you.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Yet I speak for the Mighty One, And I delight to argue for God.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
And yet, you [are] forgers of falsehood, Physicians of nothing—all of you,
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
O that you would keep perfectly silent, And it would be to you for wisdom.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Please hear my argument, And attend to the pleadings of my lips,
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Do you speak perverseness for God? And do you speak deceit for Him?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Do you accept His face, if you strive for God?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Is [it] good that He searches you, If, as one mocks at a man, you mock at Him?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
He surely reproves you, if you accept faces in secret.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Does His excellence not terrify you? And His dread fall on you?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Your remembrances [are] allegories of ashes, For high places of clay [are] your heights.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Keep silent from me, and I speak, And pass over me what will.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Why do I take my flesh in my teeth? And my soul put in my hand?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Behold, He slays me—I do not wait! Only, I argue my ways to His face.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Also—He [is] to me for salvation, For the profane do not come before Him.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Hear my word diligently, And my declaration with your ears.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Now behold, I have set the cause in order, I have known that I am righteous.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Who [is] he that strives with me? For now I keep silent and gasp.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Only two things, O God, do with me, Then I am not hidden from Your face:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Put Your hand far off from me, And do not let Your terror terrify me.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
And You call, and I answer, Or—I speak, and You answer me.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
How many iniquities and sins do I have? Let me know my transgression and my sin.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Why do You hide Your face? And reckon me for an enemy to You?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Do You terrify a leaf driven away? And do You pursue the dry stubble?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
For You write bitter things against me, And cause me to possess iniquities of my youth,
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
And you put my feet in the stocks, And observe all my paths—You set a print on the roots of my feet,
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
And he, as a rotten thing, wears away, A moth has consumed him as a garment.”
