Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Behold, my eye has seen all these things, and my ear has heard, and I have understood each one.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
In conformity with your knowledge, I also know. I am not inferior to you.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Yet I speak this way to the Almighty, and I desire to argue with God,
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
having first shown that you fabricate lies and cultivate perverse teachings.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
And I wish that you would remain silent, so that you would be counted among the wise.
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Therefore, listen to my correction, and pay attention to the judgment of my lips.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Does God require your lie, so that you would speak deceitfully for him?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Have you taken his place, and do you struggle to give judgment in favor of God?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Or, will it please him, from whom nothing can be concealed? Or, will he be deceived, like a man, by your deceitfulness?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
He will accuse you because in secret you have preempted his presence.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
As soon as he moves himself, he will disturb you, and his dread will fall over you.
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Your remembrance will be compared to ashes, and your necks will be reduced to clay.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Be silent for a little while, so that I may speak whatever my mind suggests to me.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Why do I wound my flesh with my teeth, and carry my soul in my hands?
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
And now, if he would kill me, I will hope in him; in this, truly, I will correct my ways in his sight.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
And he will be my savior, for no hypocrite at all will approach in his sight.
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Listen to my words, and perceive an enigma with your ears.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
If I will be judged, I know that I will be found to be just.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Who is it that will go to judgment with me? Let him approach. Why should I be consumed in silence?
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Do not do such things to me twice, and then I will not hide from your face.
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Take your hand far away from me, and do not let your dread terrify me.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Call me, and I will answer you, or else I will speak, and you can answer me.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
How many iniquities and sins do I have? Reveal my crimes and offenses to me.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Why do you conceal your face and consider me to be your enemy?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Against a leaf, which is carried away by the wind, you reveal your power, and you pursue dry straw.
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
For you write bitter things against me, and you want to consume me for the sins of my youth.
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
You have put my feet on a tether, and you have observed all my paths, and you have considered the steps of my feet.
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
I will be left to decay like something rotten and like a garment that is being eaten by moths.
