Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Truly, my eye has seen all this, word of it has come to my ear, and I have knowledge of it.
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
The same things are in my mind as in yours; I am equal to you.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
But I would have talk with the Ruler of all, and my desire is to have an argument with God.
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
But you put a false face on things; all your attempts to put things right are of no value.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
If only you would keep quiet, it would be a sign of wisdom!
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Give ear to the argument of my mouth, and take note of the words of my lips.
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Will you say in God's name what is not right, and put false words into his mouth?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Will you have respect for God's person in this cause, and put yourselves forward as his supporters?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Will it be good for you to be searched out by him, or have you the thought that he may be guided into error like a man?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
He will certainly put you right, if you have respect for persons in secret.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Will not his glory put you in fear, so that your hearts will be overcome before him?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Your wise sayings are only dust, and your strong places are only earth.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Keep quiet, and let me say what is in my mind, whatever may come to me.
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
I will take my flesh in my teeth, and put my life in my hand.
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Truly, he will put an end to me; I have no hope; but I will not give way in argument before him;
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
And that will be my salvation, for an evil-doer would not come before him,
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Give ear with care to my words, and keep what I say in your minds.
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
See now, I have put my cause in order, and I am certain that I will be seen to be right.
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Is any one able to take up the argument against me? If so, I would keep quiet and give up my breath.
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Only two things do not do to me, then I will come before your face:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Take your hand far away from me; and let me not be overcome by fear of you.
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Then at the sound of your voice I will give answer; or let me put forward my cause for you to give me an answer.
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
What is the number of my evil-doings and my sins? give me knowledge of them.
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Why is your face veiled from me, as if I was numbered among your haters?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Will you be hard on a leaf in flight before the wind? will you make a dry stem go more quickly on its way?
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
For you put bitter things on record against me, and send punishment on me for the sins of my early years;
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
And you put chains on my feet, watching all my ways, and making a limit for my steps;
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Though a man comes to nothing like a bit of dead wood, or like a robe which has become food for the worm.
