Jób 13
1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Se, mit Øje har skuet alt dette, mit Øre har hørt og mærket sig det;
2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
hvad I ved, ved ogsaa jeg, jeg falder ikke igennem for jer.
3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Men til den Almægtige vil jeg tale, med Gud er jeg sindet at gaa i Rette,
4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
mens I smører paa med Løgn; usle Læger er I til Hobe.
5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Om I dog vilde tie stille, saa kunde I regnes for vise!
6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Hør dog mit Klagemaal, mærk mine Læbers Anklage!
7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Forsvarer I Gud med Uret, forsvarer I ham med Svig?
8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
Vil I tage Parti for ham, vil I træde i Skranken for Gud?
9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Gaar det godt, naar han ransager eder, kan I narre ham, som man narrer et Menneske?
10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Revse jer vil han alvorligt, om I lader som intet og dog er partiske.
11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Vil ikke hans Højhed skræmme jer og hans Rædsel falde paa eder?
12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Eders Tankesprog bliver til Askesprog, som Skjolde af Ler eders Skjolde.
13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Ti stille, at jeg kan tale, saa overgaa mig, hvad der vil!
14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Jeg vil bære mit Kød i Tænderne og tage mit Liv i min Haand;
15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
se, han slaar mig ihjel, jeg har intet Haab, dog lægger jeg for ham min Færd.
16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Det er i sig selv en Sejr for mig, thi en vanhellig vover sig ikke til ham!
17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Hør nu ret paa mit Ord, lad mig tale for eders Ører!
18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Se, til Rettergang er jeg rede, jeg ved, at Retten er min!
19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Hvem kan vel trætte med mig? Da skulde jeg tie og opgive Aanden!
20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Kun for to Ting skaane du mig, saa kryber jeg ikke i Skjul for dig:
21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Din Haand maa du tage fra mig, din Rædsel skræmme mig ikke!
22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Saa stævn mig, og jeg skal svare, eller jeg vil tale, og du skal svare!
23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Hvor stor er min Skyld og Synd? Lad mig vide min Brøde og Synd!
24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Hvi skjuler du dog dit Aasyn og regner mig for din Fjende?
25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Vil du skræmme et henvejret Blad, forfølge et vissent Straa,
26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
at du skriver mig saa bitter en Dom og lader mig arve min Ungdoms Skyld,
27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
lægger mine Fødder i Blokken, vogter paa alle mine Veje, indkredser mine Fødders Trin!
28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
Og saa er han dog som smuldrende Trøske, som Klæder, der ædes op af Møl,
