Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
A Jov odgovori i reèe:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Da, vi ste ljudi, i s vama æe umrijeti mudrost.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
I ja imam srce kao i vi, niti sam gori od vas; i u koga nema toga?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Na potsmijeh sam prijatelju svom, koji kad zove Boga odzove mu se; na potsmijeh je pravedni i dobri.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Baèen je luè po mišljenju sreænoga onaj koji hoæe da popuzne.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Mirne su kolibe lupeške, i bez straha su koji gnjeve Boga, njima Bog daje sve u ruke.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Zapitaj stoku, nauèiæe te; ili ptice nebeske, kazaæe ti.
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
Ili se razgovori sa zemljom, nauèiæe te, i ribe æe ti morske pripovjediti.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Ko ne zna od svega toga da je ruka Gospodnja to uèinila?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
Kojemu je u ruci duša svega živoga i duh svakoga tijela èovjeèijega.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Ne raspoznaje li uho rijeèi kao što grlo kuša jelo?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
U staraca je mudrost, i u dugom vijeku razum.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
U njega je mudrost i sila, u njega je savjet i razum.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Gle, on razgradi, i ne može se opet sagraditi; zatvori èovjeka, i ne može se otvoriti.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Gle, ustavi vode, i presahnu; pusti ih, i isprevræu zemlju.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
U njega je jaèina i mudrost, njegov je koji je prevaren i koji vara.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
On dovodi savjetnike u ludilo, i sudije obezumljuje.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
On razdrešuje pojas carevima, i opasuje bedra njihova.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
On dovodi knezove u ludilo, i obara jake.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
On uzima besjedu rjeèitima, i starcima uzima razum.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
On sipa sramotu na knezove, i raspasuje junake.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
On otkriva duboke stvari ispod tame, i izvodi na vidjelo sjen smrtni.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
On umnožava narode i zatire ih, rasipa narode i sabira.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
On oduzima srce glavarima naroda zemaljskih, i zavodi ih u pustinju gdje nema puta,
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Da pipaju po mraku bez vidjela, i èini da tumaraju kao pijani.
