Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Då svara Job og sagde:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
«Ja visst, de er dei rette folk, og visdomen døyr ut med dykk.
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Men eg hev vit so vel som de; eg ei til atters stend for dykk; kven kjenner ikkje dette fyrr?
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Til spott for venen min vert eg som bad til Gud og bønhøyrd vart. Til spott vert rettvis mann og ærleg.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Vanvyrd ulukka! tenkjer trygg mann, vanvyrdnad ventar deim som vinglar.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Valdsmenn bur roleg i sitt tjeld; trygge er dei som tergar Gud, dei som hev Gud i neven sin.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Spør bølingen, han skal deg læra, og fugl i luft, han segja skal,
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
og tal til jordi, ho skal læra, og fisk i hav, skal melda deg:
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Kven skynar ei på alt i hop, at Herrens hand hev skapa det?
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
Kvar livand’ sjæl han hev i handi og åndi åt kvart menneskje.
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Vert ordi ei med øyra prøvde, som du med gomen maten smakar?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Hjå folk med gråe hår er visdom, og vit hjå deim som liver lenge.
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Hjå honom visdom er og kraft, hjå honom råd og dømekraft.
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Når han riv ned, kven byggjer upp? Når han set fast, kven løyser ut?
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Han stengjer vatnet, turkar det, slepper det, so det jordi øyder.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Hjå honom kraft og klokskap er; han eig båd’ vegvill og vill-leidar;
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
rådsherrar fører han som fangar, og domarar han gjer til dårar.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Han løyser konge-styring upp, legg reip kring livet på deim sjølve.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Han fører prestar plundra burt og øyder ut eld’-gamle ætter.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Han mælet tek frå øvde talar og vitet frå dei gamle menn,
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
og yver stormenn skam han øys og løyser beltet på dei sterke.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Han myrkret driv or holor ut og fører dimma fram i dagen.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Han aukar folk og tynar deim; han spreider folk og fører deim;
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Han vitet tek frå jordheimsfyrstar og let veglaus heid deim vildra;
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
dei sviv i myrkret utan ljos, han let dei raga liksom drukne.
