Jób 12
1 Odpověděv pak Job, řekl:
Und Hiob antwortete und sprach:
2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
Wahrlich, ihr seit Leute, und mit euch wird die Weisheit aussterben!
3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
Auch ich habe Verstand wie ihr und bin nicht weniger als ihr, und wer wüßte solches nicht!
4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
Zum Gespött bin ich meinem Freunde, der ich zu Gott rief und von ihm erhört wurde; der unschuldige Gerechte wird zum Gespött.
5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
Dem Unglück Verachtung! das ist die Ansicht des Sicheren; sie ist bereit für die, deren Fuß ins Wanken kommt.
6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
Den Räubern werden die Zelte in Ruhe gelassen; sie reizen Gott, und es geht ihnen wohl; sie führen ihren Gott in ihrer Faust.
7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
Aber frage doch das Vieh, es wird dich belehren, und die Vögel des Himmels tun dir's kund.
8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
Das Kraut des Feldes lehrt dich, und die Fische im Meer erzählen es.
9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
Wer unter allen diesen wüßte nicht, daß die Hand des HERRN solches gemacht hat,
10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
daß in seiner Hand die Seele alles Lebendigen und der Geist jedes menschlichen Fleisches ist?
11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
Prüft nicht das Ohr die Rede, wie der Gaumen die Speise schmeckt?
12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
Wohnt bei den Greisen die Weisheit und bei den Betagten der Verstand?
13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
Bei Ihm ist Weisheit und Stärke, Sein ist Rat und Verstand!
14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
Siehe, was er niederreißt, wird nicht aufgebaut; wen er einsperrt, der wird nicht frei.
15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
Stellt er die Gewässer ab, so vertrocknen sie; läßt er sie los, so verwüsten sie das Land.
16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
Bei ihm ist Macht und Verstand; sein ist, der irrt und der irreführt.
17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
Er führt die Räte beraubt hinweg und macht die Richter zu Narren.
18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
Die Herrschaft der Könige löst er auf und schlingt eine Fessel um ihre Lenden.
19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
Er führt die Priester beraubt hinweg und stürzt die Festgegründeten um.
20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
Er nimmt den Wohlbewährten die Sprache weg und raubt den Alten den Verstand.
21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
Er schüttet Verachtung über die Edeln und löst den Gürtel der Starken auf.
22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
Er enthüllt, was im Finstern verborgen liegt, und zieht den Todesschatten ans Licht.
23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
Er vermehrt Völker, und er vernichtet sie; er breitet sie aus, und er führt sie weg.
24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
Den Häuptern des Volkes im Lande nimmt er den Verstand und läßt sie irren in pfadloser Wüste;
25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
sie tappen in Finsternis ohne Licht, er macht sie schwanken wie Trunkene.
