Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Então Zofar, o naamita, respondeu, dizendo:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Por acaso a multidão de palavras não seria respondida? E o homem falador teria razão?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Por acaso tuas palavras tolas faria as pessoas se calarem? E zombarias tu, e ninguém te envergonharia?
4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Pois disseste: Minha doutrina é pura, e eu sou limpo diante de teus olhos.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Mas na verdade, queria eu que Deus falasse, e abrisse seus lábios contra ti,
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
E te fizesse saber os segredos da sabedoria, porque o verdadeiro conhecimento tem dois lados; por isso sabe tu que Deus tem te castigado menos que [mereces] por tua perversidade.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Podes tu compreender os mistérios de Deus? Chegarás tu à perfeição do Todo-Poderoso?
[Sua sabedoria] é mais alta que os céus; que tu poderás fazer? E mais profunda que o Xeol; que tu poderás conhecer? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Sua medida é mais comprida que a terra, e mais larga que o mar.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
Se ele passar, e prender, ou se ajuntar [para o julgamento], quem poderá o impedir?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
Pois ele conhece as pessoas vãs, e vê a maldade; por acaso ele não a consideraria?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
O homem tolo se tornará entendido quando do asno selvagem nascer um humano.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
Se tu preparares o teu coração, e estenderes a ele tuas mãos;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
Se alguma maldade houver em tua mão, lança-a de ti, e não deixes a injustiça habitar em tuas tendas;
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Então levantarás teu rosto sem mácula; estarás firme, e não temerás;
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
E esquecerás teu sofrimento, [ou] lembrarás dele como de águas que já passaram;
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
E [tua] vida será mais clara que o meio-dia; ainda que haja trevas, tu serás como o amanhecer.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
E serás confiante, porque haverá esperança; olharás em redor, [e] repousarás seguro.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
E te deitarás, e ninguém te causará medo; e muitos suplicarão a ti.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Porém os olhos dos maus se enfraquecerão, e o refúgio deles perecerá; a esperança deles será a morte.
