Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
THEN answered Zophar the Naamathite, and said,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Should not the multitude of words be answered? and should a man full of talk be justified?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Should thy lies make men hold their peace? and when thou mockest, shall no man make thee ashamed?
4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
For thou hast said, My doctrine is pure, and I am clean in thine eyes.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But oh that God would speak, and open his lips against thee;
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
And that he would shew thee the secrets of wisdom, that they are double to that which is! Know therefore that God exacteth of thee less than thine iniquity deserveth.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Canst thou by searching find out God? canst thou find out the Almighty unto perfection?
It is as high as heaven; what canst thou do? deeper than hell; what canst thou know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he cut off, and shut up, or gather together, then who can hinder him?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he knoweth vain men: he seeth wickedness also; will he not then consider it?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
For vain man would be wise, though man be born like a wild ass’s colt.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
If thou prepare thine heart, and stretch out thine hands toward him;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If iniquity be in thine hand, put it far away, and let not wickedness dwell in thy tabernacles.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
For then shalt thou lift up thy face without spot; yea, thou shalt be stedfast, and shalt not fear:
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
Because thou shalt forget thy misery, and remember it as waters that pass away:
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And thine age shall be clearer than the noonday; thou shalt shine forth, thou shalt be as the morning.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And thou shalt be secure, because there is hope; yea, thou shalt dig about thee, and thou shalt take thy rest in safety.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Also thou shalt lie down, and none shall make thee afraid; yea, many shall make suit unto thee.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But the eyes of the wicked shall fail, and they shall not escape, and their hope shall be as the giving up of the ghost.
