Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
But Zophar the Naamathite, responding, said:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Will he who speaks much, not also listen? Or will a talkative man be justified?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Will men be silent only for you? And when you have mocked others, will no one refute you?
4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
For you said: “My word is pure, and I am clean in your sight.”
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
Yet I wish that God would speak with you, and would open his lips to you,
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
so that he might reveal to you the secrets of wisdom, and how intricate his law is, and that you would understand how much less he requires of you than your iniquity deserves.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
By chance, will you comprehend the footsteps of God and reach all the way to the perfection of the Almighty?
He is higher than heaven, and what will you do? He is deeper than hell, but how will you know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
His measure is longer than the earth and wider than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he overturns all things, or packs them together, who will contradict him?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he knows the vanity of men, and when he sees iniquity, does he not evaluate it?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
A vain man is lifted up in arrogance, and he thinks that he is born free like a wild ass’s colt.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
But you have fortified your heart and extended your hands to him.
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If you would send away from you the iniquity that is in your hand, and not let injustice remain in your tabernacle,
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
then you would be able to lift up your face without blemish, and you would be steadfast and unafraid.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
Misery, likewise, you would forget, or would remember only like waters that have passed by.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And brightness, like that of midday, will rise upon you until evening, and when you would think yourself consumed, you will rise up like the morning star.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And, when hope has been set before you, you will have faith, and, when buried, you will sleep secure.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
You will rest, and there will be nothing to make you afraid, and many will make requests before your face.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But the eyes of the impious will fade away, and the path to escape will perish before them, for the abomination of the soul is their hope.
