Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Then Zophar the Naamathite made answer and said,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Are all these words to go unanswered? and is a man seen to be right because he is full of talk?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Are your words of pride to make men keep quiet? and are you to make sport, with no one to put you to shame?
4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
You may say, My way is clean, and I am free from sin in your eyes.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But if only God would take up the word, opening his lips in argument with you;
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
And would make clear to you the secrets of wisdom, and the wonders of his purpose!
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Are you able to take God's measure, to make discovery of the limits of the Ruler of all?
They are higher than heaven; what is there for you to do? deeper than the underworld, and outside your knowledge; (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Longer in measure than the earth, and wider than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he goes on his way, shutting a man up and putting him to death, who may make him go back from his purpose?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For in his eyes men are as nothing; he sees evil and takes note of it.
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
And so a hollow-minded man will get wisdom, when a young ass of the field gets teaching.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
But if you put your heart right, stretching out your hands to him;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If you put far away the evil of your hands, and let no wrongdoing have a place in your tent;
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Then truly your face will be lifted up, with no mark of sin, and you will be fixed in your place without fear:
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
For your sorrow will go from your memory, like waters flowing away:
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And your life will be brighter than day; though it is dark, it will become like the morning.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And you will be safe because there is hope; after looking round, you will take your rest in quiet;
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Sleeping with no fear of danger; and men will be desiring to have grace in your eyes;
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But the eyes of the evil-doers will be wasting away; their way of flight is gone, and their only hope is the taking of their last breath.
