Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Then Zophar the Naamathite answered, and said,
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Should not the multitude of words be answered? And should a man full of talk be justified?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Should thy boastings make men hold their peace? And when thou mock, shall no man make thee ashamed?
4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
For thou say, My doctrine is pure, and I am clean in thine eyes.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But O that God would speak, and open his lips against thee,
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
and that he would show thee the secrets of wisdom! For he is manifold in understanding. Know therefore that God exacts of thee less than thine iniquity deserves.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Can thou find out God by searching? Can thou find out the Almighty to perfection?
It is high as heaven; what can thou do? Deeper than Sheol; what can thou know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
The measure of it is longer than the earth, and broader than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he passes through, and shuts up, and all to judgment, then who can hinder him?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For he knows false men. He also sees iniquity. Will he not then consider it?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
But vain man is void of understanding. Yea, man is born as a wild donkey's colt.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
If thou set thy heart aright, and stretch out thy hands toward him,
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
if iniquity is in thy hand, put it far away, and let not unrighteousness dwell in thy tents.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Surely then thou shall lift up thy face without spot. Yea, thou shall be steadfast, and shall not fear.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
For thou shall forget thy misery. Thou shall remember it as waters that are passed away.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And thy life shall be clearer than the noonday. Though there be darkness, it shall be as the morning.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And thou shall be secure, because there is hope. Yea, thou shall search about thee, and shall take thy rest in safety.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
Also thou shall lie down, and none shall make thee afraid. Yea, many shall correspond with thee.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But the eyes of the wicked shall fail, and they shall have no way to flee. And their hope shall be the giving up of the spirit.
