< Jób 10 >
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
ESTÁ mi alma aburrida de mi vida: daré yo suelta á mi queja sobre mí, hablaré con amargura de mi alma.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Diré á Dios: no me condenes; hazme entender por qué pleiteas conmigo.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
¿Parécete bien que oprimas, que deseches la obra de tus manos, y que resplandezcas sobre el consejo de los impíos?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
¿Tienes tú ojos de carne? ¿ves tú como ve el hombre?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
¿Son tus días como los días del hombre, ó tus años como los tiempos humanos,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
Para que inquieras mi iniquidad, y busques mi pecado,
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Sobre saber tú que no soy impío, y que no hay quien de tu mano libre?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Tus manos me formaron y me compusieron todo en contorno: ¿y así me deshaces?
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Acuérdate ahora que como á lodo me diste forma: ¿y en polvo me has de tornar?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
¿No me fundiste como leche, y como un queso me cuajaste?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Vestísteme de piel y carne, y cubrísteme de huesos y nervios.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Vida y misericordia me concediste, y tu visitación guardó mi espíritu.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Y estas cosas tienes guardadas en tu corazón; yo sé que esto está cerca de ti.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Si pequé, tú me has observado, y no me limpias de mi iniquidad.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Si fuere malo, ¡ay de mí! y si fuere justo, no levantaré mi cabeza, estando harto de deshonra, y de verme afligido.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Y subirá de punto, [pues] me cazas como á león, y tornas á hacer en mí maravillas.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Renuevas contra mí tus plagas, y aumentas conmigo tu furor, remudándose sobre mí ejércitos.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
¿Por qué me sacaste de la matriz? Habría yo espirado, y no me vieran ojos.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
Fuera, como si nunca hubiera sido, llevado desde el vientre á la sepultura.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
¿No son mis días poca cosa? Cesa pues, y déjame, para que me conforte un poco.
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Antes que vaya para no volver, á la tierra de tinieblas y de sombra de muerte;
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Tierra de oscuridad, lóbrega como sombra de muerte, sin orden, y que aparece como [la] oscuridad [misma].