Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
Minha alma está cansada de minha vida. Darei liberdade à minha queixa sobre mim; falarei com amargura de minha alma.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Direi a Deus: Não me condenes; faz-me saber por que brigas comigo.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
[Parece] -te bem que [me] oprimas, que rejeites o trabalho de tuas mãos, e favoreças o conselho dos perversos?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Tens tu olhos de carne? Vês tu como o ser humano vê?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
São teus dias como os dias do ser humano, ou teus anos como os anos do homem,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
Para que investigues minha perversidade, e pesquises meu pecado?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Tu sabes que eu não sou mau; todavia ninguém há que [me] livre de tua mão.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Tuas mãos me fizeram e me formaram por completo; porém agora tu me destróis.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Por favor, lembra-te que me preparaste como o barro; e me farás voltar ao pó da terra.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Por acaso não me derramaste como o leite, e como o queijo me coalhaste?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
De pele e carne tu me vestiste; e de ossos e nervos tu me teceste.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Vida e misericórdia me concedeste, e teu cuidado guardou meu espírito.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Porém estas coisas escondeste em teu coração; eu sei que isto esteve contigo:
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Se eu pecar, tu me observarás, e não absolverás minha culpa.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Se eu for perverso, ai de mim! Mesmo se eu for justo, não levantarei minha cabeça; estou farto de desonra, e de ver minha aflição.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Se [minha cabeça] se exaltar, tu me caças como um leão feroz, e voltas a fazer em coisas extraordinárias contra mim.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Renovas tuas testemunhas contra mim, e multiplicas tua ira sobre mim; combates vêm sucessivamente contra mim.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Por que me tiraste da madre? [Bom seria] se eu não tivesse respirado, e nenhum olho me visse!
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
Teria sido como se nunca tivesse existido, e desde o ventre [materno] seria levado à sepultura.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Por acaso não são poucos os meus dias? Cessa [pois] e deixa-me, para que eu tenha um pouco de alívio,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Antes que eu me vá para não voltar, à terra da escuridão e da sombra de morte;
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
Terra escura ao extremo, tenebrosa, sombra de morte, sem ordem alguma, onde a luz é como a escuridão.
