Jób 10

1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

“Obulamu bwange mbukyayidde ddala, noolwekyo leka nfukumule okwemulugunya kwange, njogerere mu kulumwa kw’emmeeme yange.

2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Nnaagamba Katonda nti, Tonsalira musango ne gunsinga, ntegeeza ky’onvunaana.

3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Kikusanyusa okunnyigiriza, okunyooma omulimu gw’emikono gyo, n’owagira emirimu gy’abakozi b’ebibi?

4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

Amaaso go ga mubiri? Olaba ng’omuntu bw’alaba?

5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

Ennaku zo zisinga ez’omuntu, n’emyaka gyo gisinga egy’omuntu,

6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

olyoke onoonye ebisobyo byange era obuulirize ekibi kye nkoze,

7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

newaakubadde ng’omanyi nti sirina musango era nga tewali n’omu ayinza kunzigya mu mukono gwo?

8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

“Emikono gyo gye gyammumba, gye gyankola. Ate kaakano onookyuka okunsanyaawo?

9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Jjukira nti wammumba ng’ebbumba, ate kaakano onoonfuula ng’enfuufu?

10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

Tewanzitulula ng’amata n’onkwasa ng’omuzigo?”

11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

Tewannyambaza omubiri n’olususu, n’oluka amagumba n’ebinywa n’ongatta?

12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

Kale wampa okuganja mu maaso go, era walabirira, n’omwoyo gwange.

13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

Naye bino wabikweka mu mutima gwo, era mmanyi nga byali mu birowoozo byo.

14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Singa nyonoona, ondaba era tewandindese n’otombonereza.

15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Bwe mba nga nsingibbwa omusango, zinsanze nze! Newaakubadde nga sirina musango, sisobola kuyimusa mutwe gwange, kubanga nzijjudde obuswavu era mu kunyigirizibwa kwange, mwe nsaanikiddwa.

16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

Bwe mba ng’asituka, n’onjigga ng’empologoma, era n’onnumba n’amaanyi go amangi ennyo.

17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

Oleeta abajulizi abajja okunnumiriza, era obusungu bwo ne bweyongera gye ndi; amayengo ne gajja okunnumba olutata.

18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

“Kale lwaki wanziggya mu lubuto lwa mmange? Wandindese nga tewannabaawo liiso lyonna lindabyeko.

19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

Singa satondebwa, oba singa natwalibwa butereevu okuva mu lubuto ne nzikibwa.

20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

Ennaku zange entono kumpi teziweddeeko? Ndeka mbeeko n’akaseera ak’okusanyuka,

21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

nga sinnaba kugenda mu kifo eteri kudda, ekiri mu nsi ejjudde ekizikiza, n’ekisiikirize eky’ebuziba,

22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

y’ensi ey’ekizikiza ekikutte, eyeekisiikirize eky’ebuziba era n’okutabukatabuka, ng’omusana gwayo guli nga ekizikiza.”