Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
I am weary of my life; I will let loose within me my complaint; I will speak in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will say unto God, Do not condemn me! Show me wherefore thou contendest with me!
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Is it a pleasure to thee to oppress, And to despise the work of thy hands, And to shine upon the plans of the wicked?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Hast thou eyes of flesh, Or seest thou as man seeth?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Are thy days as the days of a man, Are thy years as the days of a mortal,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
That thou seekest after my iniquity, And searchest after my sin,
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Though thou knowest that I am not guilty, And that none can deliver from thy hand?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Have thy hands completely fashioned and made me In every part, that thou mightst destroy me?
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
O remember that thou hast moulded me as clay! And wilt thou bring me again to dust?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Thou didst pour me out as milk, And curdle me as cheese;
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
With skin and flesh didst thou clothe me, And strengthen me with bones and sinews;
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Thou didst grant me life and favor, And thy protection preserved my breath:
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Yet these things thou didst lay up in thy heart! I know that this was in thy mind.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
If I sin, then thou markest me, And wilt not acquit me of mine iniquity.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I am wicked, —then woe unto me! Yet if righteous, I dare not lift up my head; I am full of confusion, beholding my affliction.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
If I lift it up, like a lion thou huntest me, And again showest thyself terrible unto me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Thou renewest thy witnesses against me, And increasest thine anger toward me; New hosts continually rise up against me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Why then didst thou bring me forth from the womb? I should have perished, and no eye had seen me;
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
I should be as though I had not been; I should have been borne from the womb to the grave.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Are not my days few? O spare then, And let me alone, that I may be at ease a little while,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Before I go— whence I shall not return—To the land of darkness and death-shade,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
The land of darkness like the blackness of death-shade, Where is no order, and where the light is as darkness.
