Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
Weary in my soul, I will pour my words with groans upon him: I will speak being straitened in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
And I will say to the Lord, Do not teach me to be impious; and therefore have you thus judged me?
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Is it good before you if I be unrighteous? for you have disowned the work of your hands, and attended to the counsel of the ungodly.
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Or do you see as a mortal sees? or will you look as a man sees?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Or is your life human, or your years [the years] of a man,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
that you have enquired into mine iniquity, and searched out my sins?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
For you know that I have not committed iniquity: but who is he that can deliver out of your hands?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Your hands have formed me and made me; afterwards you did change [your mind], and strike me.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Remember that you have made me [as] clay, and you do turn me again to earth.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Hast you not poured me out like milk, and curdled me like cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
And you did clothe me with skin and flesh, and frame me with bones and sinews.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
And you did bestow upon me life and mercy, and your oversight has preserved my spirit.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Having these things in yourself, I know that you can do all things; for nothing is impossible with you.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
And if I should sin, you watch me; and you have not cleared me from iniquity.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Or if I should be ungodly, woe is me: and if I should be righteous, I can’t lift myself up, for I am full of dishonor.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
For I am hunted like a lion for slaughter; for again you have changed and are terribly destroying me;
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
renewing against me my torture: and you have dealt with me in great anger, and you have brought trials upon me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Why then did you bring me out of the womb? and why did I not die, and no eye see me,
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
and I become as if I had not been? for why was I not carried from the womb to the grave?
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Is not the time of my life short? suffer me to rest a little,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
before I go whence I shall not return, to a land of darkness and gloominess;
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
to a land of perpetual darkness, where there is no light, neither [can any one] see the life of mortals.
