Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
My soul is weary of my life: I will give free course to my complaint; I will speak in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will say unto God, Do not condemn me; shew me wherefore thou strivest with me.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Doth it please thee to oppress, that thou shouldest despise the work of thy hands, and shine upon the counsel of the wicked?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Hast thou eyes of flesh? or seest thou as man seeth?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Are thy days as the days of a mortal? are thy years as a man's days,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
That thou searchest after mine iniquity, and inquirest into my sin;
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Since thou knowest that I am not wicked, and that there is none that delivereth out of thy hand?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Thy hands have bound me together and made me as one, round about; yet dost thou swallow me up!
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Remember, I beseech thee, that thou hast made me as clay, and wilt bring me into dust again.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Hast thou not poured me out as milk, and curdled me like cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Thou hast clothed me with skin and flesh, and knit me together with bones and sinews;
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Thou hast granted me life and favour, and thy care hath preserved my spirit;
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
And these things didst thou hide in thy heart; I know that this was with thee.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
If I sinned, thou wouldest mark me, and thou wouldest not acquit me of mine iniquity.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I were wicked, woe unto me! and righteous, I will not lift up my head, being [so] full of shame, and beholding mine affliction; —
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
And it increaseth: thou huntest me as a fierce lion; and ever again thou shewest thy marvellous power upon me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Thou renewest thy witnesses before me and increasest thy displeasure against me; successions [of evil] and a time of toil are with me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
And wherefore didst thou bring me forth out of the womb? I had expired, and no eye had seen me.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
I should be as though I had not been; I should have been carried from the womb to the grave.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Are not my days few? cease then and let me alone, that I may revive a little,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Before I go, and never to return, — to the land of darkness and the shadow of death;
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
A land of gloom, as darkness itself; of the shadow of death, without any order, where the light is as thick darkness.
