Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
My soul is tired of life; I will let my sad thoughts go free in words; my soul will make a bitter outcry.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will say to God, Do not put me down as a sinner; make clear to me what you have against me.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
What profit is it to you to be cruel, to give up the work of your hands, looking kindly on the design of evil-doers?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Have you eyes of flesh, or do you see as man sees?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Are your days as the days of man, or your years like his,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
That you take note of my sin, searching after my wrongdoing,
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Though you see that I am not an evil-doer; and there is no one who is able to take a man out of your hands?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Your hands made me, and I was formed by you, but then, changing your purpose, you gave me up to destruction.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
O keep in mind that you made me out of earth; and will you send me back again to dust?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Was I not drained out like milk, becoming hard like cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
By you I was clothed with skin and flesh, and joined together with bones and muscles.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
You have been kind to me, and your grace has been with me, and your care has kept my spirit safe.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
But you kept these things in the secret of your heart; I am certain this was in your thoughts:
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
That, if I did wrong, you would take note of it, and would not make me clear from sin:
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
That, if I was an evil-doer, the curse would come on me; and if I was upright, my head would not be lifted up, being full of shame and overcome with trouble.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
And that if there was cause for pride, you would go after me like a lion; and again put out your wonders against me:
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
That you would send new witnesses against me, increasing your wrath against me, and letting loose new armies on me.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Why then did you make me come out of my mother's body? It would have been better for me to have taken my last breath, and for no eye to have seen me,
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
And for me to have been as if I had not been; to have been taken from my mother's body straight to my last resting-place.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Are not the days of my life small in number? Let your eyes be turned away from me, so that I may have a little pleasure,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Before I go to the place from which I will not come back, to the land where all is dark and black,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
A land of thick dark, without order, where the very light is dark.
