< Jób 10 >

1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
“I loathe my own life; I will express my complaint and speak in the bitterness of my soul.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
I will say to God: Do not condemn me! Let me know why You prosecute me.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Does it please You to oppress me, to reject the work of Your hands and favor the schemes of the wicked?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Do You have eyes of flesh? Do You see as man sees?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Are Your days like those of a mortal, or Your years like those of a man,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
that You should seek my iniquity and search out my sin—
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
though You know that I am not guilty, and there is no deliverance from Your hand?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Your hands shaped me and altogether formed me. Would You now turn and destroy me?
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Please remember that You molded me like clay. Would You now return me to dust?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Did You not pour me out like milk, and curdle me like cheese?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
You clothed me with skin and flesh, and knit me together with bones and sinews.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
You have granted me life and loving devotion, and Your care has preserved my spirit.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Yet You concealed these things in Your heart, and I know that this was in Your mind:
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
If I sinned, You would take note, and would not acquit me of my iniquity.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
If I am guilty, woe to me! And even if I am righteous, I cannot lift my head. I am full of shame and aware of my affliction.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Should I hold my head high, You would hunt me like a lion, and again display Your power against me.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
You produce new witnesses against me and multiply Your anger toward me. Hardships assault me in wave after wave.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Why then did You bring me from the womb? Oh, that I had died, and no eye had seen me!
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
If only I had never come to be, but had been carried from the womb to the grave.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Are my days not few? Withdraw from me, that I may have a little comfort,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
before I go—never to return— to a land of darkness and gloom,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
to a land of utter darkness, of deep shadow and disorder, where even the light is like darkness.”

< Jób 10 >