Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
“Aol gi ngima; mano emomiyo ok abi lingʼ ma ok awuoyo, to abiro wacho lit duto manie chunya.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Abiro wachone Nyasaye niya: Kik ikuma, to nyisa rachna momiyo ikwana kaka jaketho.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Nyalo bedo ni iwinjo maber ka ahinyora; kendo ka ikwedo tich lweti, to timbe joricho to mori?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Kara in bende in gi wangʼ mar ringruok? Koso in bende ineno mana kaka dhano neno?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Kara in bende ndaloni nok ka ndalo dhano, koso higni magi chalo gi mag dhano,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
momiyo imanyo timbena maricho kendo isiko kimanyo richo moro amora ma an-go,
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
kata obedo ni ingʼeyo maber ni aonge ketho kendo ni onge ngʼama nyalo resa e lweti?
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
“Lweti ema nochweya. Ibiro lokori koda kendo mondo itieka?
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Parie ni ne ichweya koa kuom lowo. Koro sani, diduoka kendo e lowo adier?
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Donge ne iola oko ka chak kendo ne ipuoya mi apoto ka mo,
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
ne ichweyo ringra gi choke kod leche mi iumo chokena gi ringʼo kod pien?
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Ne imiya ngima kendo ne itimona ngʼwono, kendo isebedo ka irito chunya kuom duongʼni maler.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
“To kata kamano, koro angʼeyo ni gik mane ni e pachi e magi:
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Isebedo ka ingʼiya mondo ineane ka atimo richo, to ok iseweya ma ok ikuma.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Okwongʼa, an ngʼat ma timbene mono! To kata ka aonge ketho, to pod ok anyal bedo thuolo, nimar wichkuot ma an-go osemiyo alal ei masichena.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
To kata katemo mondo abed thuolo to idwara mana ka sibuor, kendo isiko mana kiloya gi tekoni maduongʼ.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Ikelo joneno manyien mondo okweda kendo imedo bedo mager koda; jolweny magi monja mana ka apaka magingore.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
“Angʼo momiyo ne igola ei minwa? Kara mad ne atho kapok wangʼ moro amora onena.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
Mad ne kik nywola, ka ok kamano to ne onego nywola ka asetho kendo chom koda bur tir!
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Donge ngimana modongʼ matin-ni chiegni rumo? Yie iweya mondo abedie gi yweyo matin,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
kapok adhi kuma ji ok dhiye miduogi, ma en piny motimo mudho gi tipo molil ti,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
en piny ma otimo mudho mandiwa, kama kata ler chaloe mudho.”
