Jób 10
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
“Ka hingnah soah ka hinglu loh a ko-oek coeng. Ka kohuetnah he kamah taengah ka sah tih ka hinglu a khahing hil ka thui.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Pathen taengah, Kai m'boe sak boeh, balae tih kai nan ho, kai m'ming sak.
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
Na kut thaphu na hnawt vaengah halang kah cilsuep dongah na sae tih na hnaemtaek te nang ham then a?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Hlanghing he na sawt tih na hmuh bangla nang taengah pumsa mik om a?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Na khohnin he hlanghing khohnin bangla, na kum khaw hlang khohnin bangla om a?
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
Te dongah kai kah thaesainah te na tlap tih, ka tholhnah hnukah nan toem.
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Ka boe pawt tih na kut lamloh a huul thai pawt te, na mingnah dongah om pataeng.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Na kut loh kai n'noih pai tih thikat la kai n'saii akhaw kai nan dolh pawn ni.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Amlai bangla kai nan saii tih laipi la, kai nan mael sak te poek mai lah.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Suktui bangla kai nan sui tih sukkhal bangla kai nan khal sak moenih a?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Kai he ka vin ka saa neh nan dah tih, ka rhuh neh tharhui neh nan cun.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Hingnah neh sitlohnah te kai taengah nan khueh tih, ka mueihla loh na ngoldoelh a ngaithuen.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Tedae na thinko ah na khoem he na khuiah tila ka ming.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Ka tholh sitoe cakhaw kai nan ngaithuen dongah kai kah thaesainah lamloh kai nan hmil moenih.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Ya-oe kai he ka boe akhaw, ka tang akhaw ka lu ka dangrhoek moenih. Yah ka hah tih ka phacip phabaem loh n'yan.
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Sathuengca bangla a phul atah kai nan mae tih kai taengah khobaerhambae la na mael.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Na laipai neh kai hmai ah nan tlaih tih kai taengah na konoinah na hong. Thovaelnah neh caempuei la kai taengah na pai.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Balae tih bung khui lamloh loh kai nan poh. Ka pal palueng vetih mik loh kai m'hmu pawt mako.
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
A om khaw a om pawt bangla bungko lamloh phuel la n'khuen.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Ka khohnin he bawn tih a muei la a muei moenih a? Kai lamkah he na dueh na dueh vetih ka ngaidip laem mako.
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Ka caeh hlan vaengah hmaisuep khohmuen neh dueknah hlipkhup la ka mael pawt mako.
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
khoyinnah kho tah dueknah hlipkhup a hmuep bangla om tih cikngae pawh. Te dongah a hmuep la sae ka ti ni,” a ti.
