Jeremiáš 8

1 V ten čas, dí Hospodin, vyberou kosti králů Judských, i kosti knížat jejich, i kosti kněží, i kosti proroků, ano i kosti obyvatelů Jeruzalémských z hrobů jejich,

Angraeng mah hae tiah thuih; to naah loe Judah siangpahrangnawk ih ahuh, ukkung angraengnawk ih ahuh, qaimanawk ih ahuh, tahmaanawk ih ahuh, Jerusalem ah kaom kaminawk ih ahuhnawk to taprong thung hoiah taprok o ueloe,

2 A rozmecí je proti slunci a měsíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanějí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku země.

Nihcae mah palung moe, a toksak pae o ih a hnukah bang o moe, lok a dueng o pacoengah, a bok o ih, ni, khrah, van ih cakaehnawk boih hmaa ah pazaek o tih; to ahuhnawk loe tapop o mak ai, aphum doeh aphum o mak ai; long kahoih sakhaih aek baktiah ni om o tih.

3 I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm, kteříž pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozůstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupů.

Nihcae ka haekhaih ahmuen kruekah kanghmat, acaeng kasae kaminawk mah, hing pongah loe duek to qoih han koeh o kue tih, tiah misatuh Angraeng mah thuih.

4 Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti?

Angraeng mah, Amthaek kami loe angthawk let na ai maw? Lam amkhraeng kami doeh, amlaem let na ai maw? tiah thuih, tiah nihcae khaeah thui paeh.

5 Proč se odvrátil lid tento Jeruzalémský odvrácením věčným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti.

Tipongah hae kaminawk loe hnuk angqoi o ving loe? Tikhoe Jerusalem loe hnukbang ah angqoi poe loe? Nihcae mah alinghaih to kacakah patawnh o pongah, amlaem let han koeh o ai boeh.

6 Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, říkaje: Což jsem učinil? Každý obrácen jest k běhu svému jako kůň, kterýž prudce běží k boji.

Ka tahngaih het naah, nihcae loe loktang lok to thui o ai; a sak o ih zaehaih pongah mi doeh dawnpakhuem o ai, timaw ka sak? tiah a thuih o lat; misatuk naah kacawn hrang baktiah, angmacae hmabang ah a cawnh o boih.

7 Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i řeřáb i vlaštovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu Hospodinova.

Ue, van ih tui tavaa mataeng doeh angmah ih atue to panoek; pahuunawk, paritcanawk, pungpaenawk mah doeh angmacae angpuenhaih atue to panoek o; toe kai ih kaminawk loe Angraeng lokcaekhaih to panoek o ai.

8 Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinův máme? Aj, jistě nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí.

Kaicae loe palungha kami ah ka oh o, Angraeng ih lok kaicae khaeah oh, tiah kawbangmaw na thui o thai tih? Khenah, ca tarik kaminawk ih amsawnlok tarikhaih cacung mah loe amsawnlok ni tarik boeh.

9 Kohož zahanbili ti moudří? Kdo jsou předěšeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich?

Palungha kaminawk loe azathaih phawh o boeh, tasoeh o moe, naeh o boeh; khenah, Angraeng ih lok to pahnawt o ving boeh loe, nihcae mah kawbaktih palunghahaih to maw tawn o vop tih?

10 A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich těm, kteříž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali se v lakomství, od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.

To pongah a zunawk to minawk khaeah ka paek pae han, nihcae ih lawk to toep hanah minawk khaeah ka paek han; kathoeng kalen tih ai kami boih uthaih palungthin a tawnh o, tahmaa hoi qaima mah doeh alinghaih hoiah ni toksak o.

11 Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.

Monghaih om ai to mah, monghaih, monghaih, tiah thuih o, kai kaminawk ih ahma loe nung parai ai, tiah a thuih o.

12 Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.

Panuet kaom hmuen to a sak o naah, nihcae mah azathaih tawnh o maw? Azat o ai, nihcae loe azathaih roe tawn o ai, mikhmai mataeng doeh sae o ai; to pongah nihcae loe kadueh kaminawk salakah dueh o tih; nihcae ka thuitaek naah loe nihcae to atlim ah pakhrah o tih, tiah Angraeng mah thuih.

13 Do konce vykořením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíků na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude.

Nihcae to kam rosak han, tiah Agnraeng mah thuih; misurkung pongah misurthaih om mak ai, thaiduetkung pongah thaiduet thaih om mak ai, aqam doeh zai boih tih boeh; nihcae khaeah ka paek ih hmuennawk to ka lak pae let han.

14 Proč my tu sedíme? Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených, a odpočineme tam. Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme hřešili proti Hospodinu.

Tipongah hae ah anghnut o sut loe? Nawnto amkhueng oh, kacak sipae vangpuinawk thungah akun o si loe, to ah om o duem si; Angraeng nuiah a zae o boeh pongah, aicae Angraeng Sithaw mah aicae ang ohsak duem moe, kakhaa tui hoi abaeh ih tui to ang naek o sak boeh.

15 Čekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza.

Monghaih to a zing o, toe hoihhaih angzo ai; ngantuihaih to a zing o, toe khenah raihaih to oh lat.

16 Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm.

Anih ih hrang hnah hroekhaih atuen loe Dan prae hoiah ang thaih; anih ih thacak hrang tae anghahhaih tuen mah prae boih tasoehsak; nihcae loe angzoh o moe, prae hoi athung ah kaom hmuennawk, vangpui hoi athung ah kaom kaminawk boih to paro o.

17 Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatější, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin.

Khenah, nangcae salakah pahui to kang patoeh han, kawbang doeh sah thai ai, pahui sae mah nangcae to patuk boih tih, tiah Angraeng mah thuih.

18 Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest.

Palungset pathloepkung, kai takoh thung ih palungthin loe zaisut boeh.

19 Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců?

Angthla parai prae hoiah kai kaminawk ih canu qahhaih lok to tahngai ah; Zion ah Angraeng om ai maw? Anih thungah siangpahrang om ai maw? Tipongah sakcop ih krangnawk, kalah prae kaminawk ih krangnawk hoiah kai palung ang phui o sak loe?

20 Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni.

Athaih pakhrikhaih atue laemh boeh, nipui tue doeh boeng boeh, toe aicae loe pahlong ah a om o ai vop.

21 Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne.

Kai kami ih canu to nganbawh kana hak pongah, kai doeh nganbawh kana ka hak toeng; kai loe palungset moe, dawnraihaih hoiah ka oh.

22 Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?

Gilead ah ngantuihaih thing tasi om ai maw? To ah siboi om ai maw? Tipongah kai kaminawk ih canu loe ngantui ai ah oh vop loe?