Jeremiáš 5
1 Zběhejte ulice Jeruzalémské, pohleďte nyní, a zvězte, a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by činil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu.
“Mou felele aki ʻi he ngaahi hala ʻo Selūsalema, pea mamata, mo ʻilo, pea kumi ʻi hono ngaahi potu laulahi, kapau te mou faʻa ʻiloʻi ha tangata, pea kapau ʻoku ʻi ai ha taha ʻoku fakamaau totonu, ʻaia ʻoku kumi ki he moʻoni pea te u fakamolemole ia.
2 Ale i když říkají: Živť jest Hospodin, takovým způsobem křivě přisahají.
Pea kapau ʻoku nau pehē, ‘ʻOku moʻui ʻa Sihova;’ ko e moʻoni ʻoku nau fuakava kākā pe.
3 Ó Hospodine, zdaliž oči tvé nepatří na pravdu? Biješ je, ale necítí bolesti; hubíš je, ale nechtí přijímati kázně. Tvrdší jsou tváře jejich než skála, nechtí se navrátiti.
ʻE Sihova, ʻikai ʻoku hanga ki he moʻoni ʻa ho fofonga? Kuo ke taaʻi ʻakinautolu, ka naʻe ʻikai te nau mamahi; kuo ke fakaʻauha ʻakinautolu, ka naʻe ʻikai te nau tokanga ki he tautea: kuo nau fakafefeka hake honau mata ʻi ha maka; ʻoku ʻikai te nau fie tafoki.
4 I řekl jsem já: Snad tito prostí jsou, nerozumně sobě počínají; nebo nejsou povědomi cesty Hospodinovy, soudu Boha svého.
Ko ia naʻaku pehē, “Ko e moʻoni ʻoku nau masiva: ʻoku nau vale: he ʻoku ʻikai te nau ʻilo ʻae hala ʻo Sihova, pea mo e fakamaau ʻa honau ʻOtua.
5 Půjdu aspoň k přednějším, a mluviti budu k nim; nebo oni povědomi jsou cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. Ale i ti spolu polámali jho, roztrhali svazky.
Te u ʻalu ki he kau tangata poto, pea te u lea kiate kinautolu; he kuo nau ʻilo ʻae hala ʻo Sihova, pea mo e fakamaau ʻa honau ʻOtua;” ka ko kinautolu ni kuo nau maumauʻi ʻaupito ʻae haʻamonga, pea motuhi ʻae ngaahi haʻi.
6 Protož je podáví lev z lesa, vlk večerní pohubí je, pardus číhati bude u měst jejich. Kdožkoli vyjde z nich, roztrhán bude; nebo mnohá jsou přestoupení jejich, rozmohly se převrácenosti jejich.
Ko ia ʻe tāmateʻi ʻakinautolu ʻe he laione mei he vao, pea ʻe maumauʻi ʻakinautolu ʻe he ulofi ʻoe efiafi, pea ʻe leʻo ki honau ngaahi kolo ʻe he lēpati: ko ia kotoa pē ʻe ʻalu atu ʻi ai ʻe haehae ke iiki; koeʻuhi ko ʻenau ngaahi angahala ʻoku lahi, pea ʻoku tupu ʻenau ngaahi fakaholomui.
7 Kdež jest to, pročež bych měl odpustiti tobě? Synové tvoji opouštějí mne, a přisahají skrze ty, kteříž nejsou bohové. Jakž jsem jen nasytil je, hned cizoloží, a do domu nevěstky houfem se valí.
“ʻE fēfē ʻeku fakamolemole koe koeʻuhi ko e meʻa ni? Kuo liʻaki au ʻe hoʻo fānau, pea fuakava ʻiate kinautolu ʻoku ʻikai ko e ngaahi ʻotua: hili ʻeku fafanga ʻakinautolu ke mākona, naʻa nau fai angahala, pea nau fakataha ʻo tokolahi ʻi he ngaahi fale ʻoe kau faʻa feʻauaki.
8 Ráno vstávajíce, jsou jako koni vytylí; každý k ženě bližního svého řehce.
Pea naʻa nau hangē ko e fanga hoosi tau kuo fafanga ʻi he pongipongi: pea naʻa nau taki taha holi ki he uaifi ʻo hono kaungāʻapi.”
9 Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti? dí Hospodin. A zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?
ʻOku pehē ʻe Sihova, “ʻIkai te u tautea koeʻuhi ko e ngaahi meʻa ni? Pea ʻikai ʻe totongi ʻe hoku laumālie ki he puleʻanga pehē?
10 Vstupte na zdi jeho, a zkazte je, a nepřestávejte; svrzte štítky zdí jeho, nebo nejsou Hospodinovy.
“Mou ʻalu hake ki hono ngaahi ʻā, pea fakaʻauha; kaeʻoua naʻa fakaʻosi ʻaupito; ʻave ʻa hono ngaahi vaʻa; he ʻoku ʻikai ʻo Sihova ʻakinautolu.”
11 Velice zajisté zpronevěřili se mi dům Izraelský a dům Judský, dí Hospodin.
He ʻoku pehē ʻe Sihova, “Kuo fai kākā ʻaupito kiate au ʻe he fale ʻo ʻIsileli, pea mo e fale ʻo Siuta.”
12 Sčítali klam na Hospodina, a říkali: Není tak, nikoli nepřijde na nás zlé, a meče ani hladu nepocítíme.
Kuo nau fakafisingaʻi ʻa Sihova, ʻonau pehē, “ʻOku ʻikai ko ia ia; ʻe ʻikai hoko ha kovi kiate kitautolu pea ʻe ʻikai te tau mamata ki he heletā pe ha honge.
13 Ti pak proroci pominou s větrem, a žádného slova není v nich. Takť se stane jim.
Pea ʻe hoko ʻae kau palōfita ʻo hangē ko e matangi, pea ʻoku ʻikai ʻiate kinautolu ha lea: ʻe hoko ʻo pehē kiate kinautolu.”
14 Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů: Proto že tak mluvíte, aj, já způsobím, aby slova tvá v ústech tvých byla jako oheň, a lid tento dřívím, kteréž on zžíře.
Ko ia ʻoku pehē mai ʻe Sihova ko e ʻOtua ʻoe ngaahi kautau, “Koeʻuhi kuo mou lea ʻaki ʻae lea ni, vakai, te u ngaohi ʻeku ngaahi lea ke hangē ko e afi ʻi ho ngutu, pea ko e kakai ni ke hangē ko e ʻakau, pea te ne fakaʻauha ʻakinautolu.”
15 Aj, já přivedu na vás národ zdaleka, ó dome Izraelský, dí Hospodin, národ silný, národ starodávní, národ, jehož jazyka nebudeš uměti, ani rozuměti, co mluví.
Pea ʻoku pehē ʻe Sihova, “Vakai, Te u ʻomi ha kakai mei he mamaʻo kiate kimoutolu, ʻE fale ʻo ʻIsileli, ko e kakai mālohi, ko e kakai muʻa pe, ko e kakai ʻe ʻikai te ke poto ʻi heʻenau lea, pe ʻiloʻi ʻaia ʻoku nau lea ʻaki.
16 Jehož toul jako hrob otevřený, všickni jsou silní.
ʻOku tatau honau hōfangahau mo e fonualoto kuo matangaki, ko e kau tangata mālohi ʻakinautolu kotoa pē.
17 A vytráví obilé tvé a chléb tvůj, požerou syny tvé a dcery tvé, pojí bravy tvé i skot tvůj, pojí vinné kmeny tvé i fíkoví tvé, města tvá hrazená, v nichž ty doufáš, znuzí mečem.
Pea te nau kai ʻo ʻosi ʻa homou taʻu, pea mo hoʻomou mā, ʻaia ʻoku totonu ke kai ʻe ho ngaahi foha mo ho ngaahi ʻofefine: te nau kai ke ʻosi hoʻo fanga sipi mo hoʻo fanga manu: te nau kai ke ʻosi hoʻo ngaahi vaine mo e ngaahi ʻakau ko e fiki: te nau fakamasiva ʻaki ʻae heletā ʻa ho ngaahi kolo mālohi, ʻaia naʻa ke falala ki ai.”
18 A však ani těch časů, dí Hospodin, neučiním s vámi konce.
ʻOku pehē ʻe Sihova, “Ka ʻe ʻikai te u fakaʻosi ʻaupito ʻakimoutolu, ʻi he ngaahi ʻaho ko ia.
19 Nebo stane se, když řeknete: Proč nám činí Hospodin Bůh náš všecko toto? že řekneš jim: Jakož jste opustili mne, a sloužili bohům cizozemců v zemi své, tak sloužiti budete cizozemcům v zemi ne své.
Pea ʻe hoko ʻo pehē, ʻoka mou ka pehē, ‘Ko e hā ʻoku fai ai ʻe Sihova ko hotau ʻOtua ʻae ngaahi meʻa ni kotoa pē kiate kitautolu?’ Pea te ke toki lea pehē kiate kinautolu, ‘ʻO hangē kuo mou liʻaki au, pea tauhi ki he ngaahi ʻotua kehe ʻo homou fonua, ʻe pehē hoʻomou tauhi ki he kakai muli ʻi he fonua ʻoku ʻikai ʻomoutolu.’
20 Oznamtež to v domě Jákobově, a rozhlaste v Judstvu, řkouce:
“Fakahā ʻae meʻa ni ʻi he fale ʻo Sēkope, pea fakahā ia ʻia Siuta, ʻo pehē,
21 Slyštež nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteříž oči mají a nevidí, kteříž uši mají a neslyší:
‘Fanongo, ki he meʻa ni, ʻae kakai vale, pea taʻeloto; ʻakimoutolu ʻoku mata, ka ʻoku ʻikai mamata; ʻakimoutolu ʻoku telinga ka ʻoku ʻikai ongoʻi.’
22 Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí.
ʻOku pehē mai ʻe Sihova, ‘ʻIkai te mou manavahē kiate au? ʻE ʻikai te mou tetetete ʻi hoku ʻao? Kuo u ʻai ʻae ʻoneʻone ko e fakangatangata ʻoe tahi ʻi he fono taʻengata, ʻaia ʻe ʻikai te ne faʻa laka ai; kapau ʻe hake hono ngaahi peau, ʻe ʻikai te nau mālohi; kapau te nau ʻuʻulu, ka ʻe ʻikai te nau faʻa laka ai.’
23 Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli.
“Ka ʻoku maʻu ʻe he kakai ni ʻae loto tafoki mo angatuʻu; kuo nau tafoki pea ʻalu.
24 Ani neřekli v srdci svém: Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšť jarní i podzimní časem svým, téhodnů nařízených ke žni ostříhá nám.
Pea naʻe ʻikai te nau pehē ʻi honau loto, ‘Ko eni, ke tau manavahē kia Sihova ko hotau ʻOtua, ʻaia ʻoku ne foaki kiate kitautolu ʻae ʻuha muʻa mo e ʻuha mui, ʻi hono ʻaho totonu: pea kuo ne tauhi maʻatautolu ʻae ngaahi uike tuʻutuʻuni ki he ututaʻu.’
25 Nepravostiť vaše překážku činí těm věcem, a hříchové vaši připravují vás o to dobré.
“Kuo fakaafe ʻae ngaahi meʻa ni meiate kimoutolu ʻe hoʻomou ngaahi angahala, pea kuo taʻofi ʻae ngaahi meʻa lelei meiate kimoutolu ʻe hoʻomou ngaahi hia.
26 Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; střeže jako čižebníci, kteříž lécejí, stavějí osídla, lidi lapají.
He ʻoku ai ʻae kau angakovi ʻi hoku kakai: ʻoku nau toitoi, ʻo hangē ko ia ʻoku tautau ʻae ngaahi hele; ʻoku nau ʻai ʻae tauhele, ke nau moʻua ai ʻae kau tangata.
27 Jako klece plná ptáků, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli,
Pea ʻoku pito honau ngaahi fale ʻi he kākā, ʻo hangē ʻoku pito ʻae finaki ʻi he ngaahi manupuna: ko ia kuo nau hoko ai ke lahi, pea maʻu meʻa.
28 Vytylí jsou, lsknou se, nadto umějí se vyhýbati bídám. Pře nesoudí, ani pře sirotka, a však šťastně se jim vede, ačkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají.
Kuo nau hoko ke sino, pea ngingila; ʻio, kuo nau kovi lahi hake ʻi he kau angahala: ʻoku ʻikai te nau fakamaau ʻae meʻa, ko e meʻa ʻae tamai mate; pea ʻoku ʻikai te nau fakamaau ʻae meʻa totonu ʻae masiva, ka ʻoku nau monūʻia.”
29 Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má?
ʻOku pehē ʻe Sihova; “ʻIkai te u tautea koeʻuhi ko e ngaahi meʻa ni?”
30 Věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této.
Kuo fai ha meʻa fakaofo mo fakailifia ʻi he fonua.
31 Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to. Čeho byste pak neučinili naposledy?
ʻOku kikite kākā ʻae kau palōfita, pea ʻoku kau taha mo kinautolu ʻae kau taulaʻeiki; pea ʻoku loto ʻa hoku kakai ke pehē pe ia: pea ko e hā te mou fai ʻi hono ikuʻanga?
