Jeremiáš 22
1 Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto,
ʻOku pehē ʻe Sihova; ʻAlu hifo ki he fale ʻoe tuʻi ʻo Siuta, pea lea ʻaki ʻae lea ni ki ai,
2 A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto.
ʻo pehē, Fanongo ki he folofola ʻa Sihova, ʻE tuʻi ʻo Siuta, ʻa koe ʻoku nofo ʻi he nofoʻa fakatuʻi ʻo Tevita, ʻa koe, mo hoʻo kau tamaioʻeiki, pea mo hoʻo kakai ʻoku hū ki he ngaahi matapā ni:
3 Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto.
ʻoku pehē ʻe Sihova; “Mou fai ʻae fakamaau mo e angatonu, pea fakamoʻui ʻaia kuo fakamālohia mei he nima ʻoe fakamālohi: pea ʻoua naʻa fai kākā ki he muli, mo e tamai mate, pea mo e fefine kuo mate hono husepāniti; ʻoua naʻa fai fakamālohi, pe lilingi ʻae toto taʻehalaia ʻi he potu ni.
4 Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým.
He kapau te mou fai moʻoni ki he meʻa ni, pea ʻe toki hū ki he ngaahi matapā ʻoe fale ni, ʻae ngaahi tuʻi ʻoku nofo ʻi he nofoʻanga ʻo Tevita, ʻo heka ki he ngaahi saliote pea mo e fanga hoosi, ko ia, mo ʻene kau tamaioʻeiki, pea mo hono kakai.
5 Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento.
Ka ʻoku pehē ʻe Sihova, Kapau ʻe ʻikai te mou fanongo ki he ngaahi lea ni, ʻoku ou fuakava ʻiate au, ke hoko ʻae fale ni ko e liʻaki.
6 Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže.
He ʻoku pehē ʻe Sihova ki he fale ʻoe tuʻi ʻo Siuta; Ko Kiliati koe kiate au, pea mo e ʻulu ʻo Lepanoni: ka ko e moʻoni te u ngaohi koe ko e toafa, pea ko e ngaahi kolo ʻoku ʻikai ʻi ai ha kakai.
7 A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň.
Pea te u fekau kiate koe ʻae kau fakaʻauha, ke ʻalu taki taha mo ʻene mahafutau: pea te nau tā hifo ʻae ngaahi sita lelei ʻiate koe, pea laku ki he afi.
8 A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému?
Pea ʻe ʻalu ʻo ofi ki he kolo ni ʻae kakai tokolahi, pea te nau fepehēʻaki, Ko e hā kuo fai pehē ai ʻa Sihova ki he kolo lahi ni?
9 Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim.
Pea te nau toki lea, Koeʻuhi kuo nau liʻaki ʻae fuakava ʻa Sihova ko honau ʻOtua, pea lotu ki he ngaahi ʻOtua kehe, ʻo tauhi ʻakinautolu.”
10 Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil.
ʻOua naʻa mou tangi koeʻuhi ko e pekia, pe tangilāulau koeʻuhi ko ia: kae tangi mamahi koeʻuhi ko ia ʻoku ʻalu: koeʻuhi ʻe ʻikai te ne toe haʻu, pe toe mamata ki hono fonua.
11 Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více.
He ʻoku pehē ʻe Sihova kia Salumi ko e foha ʻo Siosaia ko e tuʻi ʻo Siuta, “ʻAia naʻe pule ko e fetongi ʻo Siosaia ko ʻene tamai, ʻaia naʻe ʻalu atu ʻi he potu ni; ʻE ʻikai te ne toe haʻu ki ai:
12 Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více.
Ka te ne mate ʻi he potu kuo nau tataki fakapōpula ia ki ai, pea ʻe ʻikai te ne toe mamata ki he fonua ni.”
13 Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;
ʻE malaʻia ia ʻaia ʻoku langa hono fale ʻi he taʻetotonu, pea mo hono ngaahi potu ki ʻolunga ʻi he fai taʻeangatonu; ʻaia ʻoku pule ki hono kaungāʻapi ke ngāue taʻetotongi, pea ʻikai totongi ia ki heʻene ngāue;
14 Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou.
ʻAia ʻoku pehē, “Te u langa moʻoku ʻae fale lahi pea mo e ngaahi potu lahi ʻi ʻolunga,” pea ne tutuʻu maʻana ʻae ngaahi tupa; pea ʻoku ʻaofi ia ʻi ʻolunga ʻaki ʻae sita, pea vali ʻaki ʻae enga kulokula.
15 Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu.
He te ke pule koe, koeʻuhi kuo takatakai ʻaki koe ʻae sita? ʻIkai naʻe kai mo inu ʻa hoʻo tamai, pea fai angatonu mo fakamaau, pea naʻe lelei ai ia?
16 Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin.
Naʻa ne fakamaau ʻe ia ʻae meʻa ʻae paea mo e masiva; pea naʻe lelei ai ia: ʻikai ko e meʻa ia ʻi heʻene ʻiloʻi au? ʻOku pehē ʻe Sihova.
17 Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.
Ka kuo tuku pe ho mata mo ho loto ʻoʻou ki hoʻo manumanu, pea ke lilingi ʻae toto ʻoe taʻehalaia, pea ke fai ʻae fakamamahi, mo e fakamālohi;
18 Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho?
Ko ia ʻoku pehē ʻe Sihova kia Sihoiakimi ko e foha ʻo Siosaia ko e tuʻi ʻo Siuta; “ʻE ʻikai te nau tangi koeʻuhi ko ia, ʻo pehē, ‘ʻOiauē hoku tokoua! pe, ʻOiauē hoku tuofefine!’ ʻE ʻikai te nau tangi koeʻuhi ko ia, ʻo pehē, ‘ʻOiauē ʻe ʻEiki! Pe ʻOiauē, ʻa hono nāunau!’
19 Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.
Pea ʻe tanu ia ʻo hangē ko e tanu ʻae asi, ʻe toho ia ʻo lī kituʻa ʻi he ngaahi matapā ʻo Selūsalema.”
20 Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji.
ʻAlu hake ki Lepanoni, pea tangi pea hiki hake ho leʻo ki Pesani, pea tangi mei he ngataʻanga ʻoe fonua: he kuo fakaʻauha ʻakinautolu kotoa pē ʻoku ʻofa kiate koe.
21 Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého.
Naʻaku lea kiate koe ʻi hoʻo kei monūʻia; ka naʻa ke pehē, ʻE ʻikai te u fanongo. Ko hoʻo ʻulungāanga eni talu hoʻo kei siʻi, he ʻoku ʻikai te ke fanongo ki hoku leʻo.
22 Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou.
ʻE fakaʻosi kotoa pē ʻe he matangi ʻa hoʻo kau tauhi kotoa pē, pea ʻe ʻave fakapōpula ʻakinautolu ʻoku ʻofa kiate koe: pea te ke toki mā moʻoni, pea puputuʻu koeʻuhi ko hoʻo angahala kotoa pē.
23 Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky!
ʻA koe ʻoku nofo ʻi Lepanoni, ʻa koe kuo ngaohi ho mohenga ʻi he ngaahi sita, hono ʻikai ʻe fakavaivaiʻi koe ʻoka hoko kiate koe ʻae mamahi, ʻo hangē ko e fefine ʻoku langā ke fāʻele!
24 Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu.
ʻOku pehē ʻe Sihova, “Ko au ʻoku ou moʻui, pea ka ne tatau ʻa Konaia ko e foha ʻo Sihoiakimi ko e tuʻi ʻo Siuta, mo e mama ki hoku nima toʻomataʻu, te u lī koe mei ai;
25 A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských.
Pea te u tukuange koe ki he nima ʻokinautolu ʻoku kumi ki hoʻo moʻui, pea ki he nima ʻokinautolu ʻoku ke manavahē ki ai, ʻio, ki he nima ʻo Nepukanesa ko e tuʻi ʻo Papilone, pea ki he nima ʻoe kau Kalitia.
26 A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete.
Pea te u kapusi koe, mo hoʻo fale, ʻaia naʻa ne fāʻeleʻi koe, ki he fonua kehe, ʻaia naʻe ʻikai te mou fāʻeleʻi ai; pea ʻe mate ai ʻakimoutolu.
27 Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte.
Ka ko e fonua ʻaia ʻoku nau holi ke liliu ki ai, ʻe ʻikai te nau toe liliu ki ai.”
28 Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí?
“Ko e tangata ni ko Konaia, ʻikai ko e tamapua fehiʻanekina ia kuo maumauʻi? Pe ko e ipu ia ʻoku ʻikai ʻofa ki ai ha taha? Ko e hā kuo kapusi ai ʻakinautolu, ko ia mo hono hako, pea kuo kapusi ki he fonua ʻoku ʻikai te nau ʻilo?”
29 Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo.
ʻAe fonua, ʻae fonua, ʻae fonua, fanongo ki he folofola ʻa Sihova.
30 Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.
“ʻOku pehē ʻe Sihova, Tohi ʻae tangata ni ke taʻehaʻanefānau, ko e tangata ʻe ʻikai te ne monūʻia ʻi hono ngaahi ʻaho: pea ʻe ʻikai monūʻia ha tangata ʻi hono hako, ke nofo ʻi he nofoʻanga ʻo Tevita, pe pule ki Siuta ʻo taʻengata.”
