Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
JAMES, a servant of God, and of our Lord Jesus the Messiah; to the twelve tribes dispersed among the Gentiles; greeting peace.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
Let it be all joy to you, my brethren, when ye enter into many and various trials.
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
For ye know, that the trial of your faith, maketh you possess patience.
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
And let patience have its perfect work, so that ye may be complete and perfect, and may lack nothing.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
And if any of you lacketh wisdom, let him ask it of God, who giveth to all freely, and reproacheth not; and it will be given him.
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
But let him ask in faith, not hesitating: he who hesitateth is like the waves of the sea, which the wind agitateth.
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
And let not that man expect to receive any thing of the Lord,
8 Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
who is hesitating in his mind, and unstable in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
And let the depressed brother rejoice, in his elevation;
10 A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
and the rich, in his depression; because, like the flower of an herb, so he passeth away.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
For the sun riseth in its heat, and drieth up the herb; and its flower falleth, and the beauty of its appearance perisheth: so also the rich man withereth in his ways.
12 Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
Blessed is the man who endureth temptations; so that when he is proved he may receive a crown of life, which God hath promised to them that love him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
Let no one when he is tempted, say, I am tempted of God: for God is not tempted with evils, nor doth he tempt any man.
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
But every man is tempted by his own lust; and he lusteth, and is drawn away.
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
And this his lust conceiveth, and bringeth forth sin; and sin, when mature, bringeth forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Do not err, my beloved brethren.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.
Every good and perfect gift cometh down from above, from the Father of lights, with whom is no mutation, not even the shadow of change.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
He saw fit, and begat us by the word of truth; that we might be the first-fruits of his creatures.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
And be ye, my beloved brethren, every one of you, swift to hear, and slow to speak; and slow to wrath:
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
for the wrath of man worketh not the righteousness of God.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Wherefore, remove far from you all impurity, and the abundance of wickedness; and, with meekness, receive the word that is implanted in our nature, which is able to vivify these your souls.
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
But be ye doers of the word, and not hearers only; and do not deceive yourselves.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
For if any man shall be a hearer of the word, and not a doer of it, he will be like one who seeth his face in a mirror:
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
for he seeth himself, and passeth on, and forgetteth what a man he was.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
But every one that looketh upon the perfect law of liberty and abideth in it, is not a hearer of something to be forgotten, but a doer of the things; and he will be blessed in his work.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
And if any one thinketh that he worshippeth God, and doth not restrain his tongue, but his heart deceiveth him; his worship is vain.
27 Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.
For the worship that is pure and holy before God the Father, is this: to visit the fatherless and the widows in their affliction, and that one keep himself unspotted from the world.
