Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
James, a servant of God and of the Lord Jesus Christ, to the twelve tribes who are in the dispersion: Greetings!
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
Count [it] all joy, my brothers, when you may fall into manifold temptations,
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
knowing that the proof of your faith works endurance,
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
and let the endurance have a perfect work, that you may be perfect and complete, lacking in nothing.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
And if any of you lacks wisdom, let him ask from God, who is giving to all generously, and not reproaching, and it will be given to him;
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
but let him ask in faith, doubting nothing, for he who is doubting has been like a wave of the sea, driven by wind and tossed;
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
for do not let that man suppose that he will receive anything from the LORD—
8 Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
a soul-split man [is] unstable in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
And let the brother who is low rejoice in his exaltation,
10 A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
but the rich in his becoming low, because he will pass away as a flower of grass;
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
for the sun rose with the burning heat, and withered the grass, and the flower of it fell, and the beauty of its appearance perished, so also the rich in his way will fade away!
12 Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
Blessed [is] the man who endures temptation, because, becoming approved, he will receive the garland of life, which the LORD promised to those loving Him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
Let no one who is being tempted say, “I am tempted from God,” for God is not tempted by evils, and Himself tempts no one,
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
but each one is tempted, being led away and enticed by his own desires;
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
afterward the desire having conceived, gives birth to sin, and sin having been perfected, brings forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Do not be led astray, my beloved brothers.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.
Every good giving, and every perfect gift, is from above, coming down from the Father of lights, with whom is no variation, or shadow of turning;
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
having willed [it], He begot us with a word of truth, for our being a certain first-fruit of His creatures.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
So then, my beloved brothers, let every man be swift to hear, slow to speak, slow to anger,
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
for the wrath of a man does not work the righteousness of God;
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
for this reason, having put aside all filthiness and superabundance of evil, receive the implanted word in meekness, that is able to save your souls;
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
and become doers of the word, and not hearers only, deceiving yourselves,
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
because, if anyone is a hearer of the word and not a doer, this one has been like to a man viewing his natural face in a mirror,
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
for he viewed himself, and has gone away, and immediately he forgot what kind of [man] he was;
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
but he who looked into [the] perfect law—that of liberty, and continued there, not becoming a forgetful hearer, but a doer of work—this one will be blessed in his doing.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
If anyone thinks to be religious among you, not bridling his tongue, but deceiving his heart, the religion of this one [is] vain;
27 Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.
religion pure and undefiled with the God and Father is this: to look after orphans and widows in their tribulation—to keep himself unspotted from the world.
