Jakubův 4
1 Odkud jdou bojové a svády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z líbostí vašich, kteréž rytěřují v oudech vašich?
Odkod vojske in bitve med vami? Ne odtod, od želj vaših, vojskujočih se v vaših udih?
2 Žádáte, a nemáte; závidíte a dychtíte, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, a však neobdržíváte, proto že neprosíte.
Poželite, a nimate; morite in želite iskreno, in ne morete doseči; borite se in vojskujete, a nimate, ker ne prosite;
3 Prosíte, a nebéřete, proto že zle prosíte, abyste na své líbosti vynakládali.
Prósite, a ne dobite, ker slabo prosite, da zapravljate v slah svojih.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
Prešestniki in prešestnice, ali ne veste, da je prijateljstvo sveta sovraštvo Božje? Kdor torej hoče biti svetu prijatelj, postane Bogu sovražnik.
5 Což mníte, že nadarmo dí písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
Ali menite, da pismo prazno govori: Zavistno želi duh, ki se je vselil v nas?
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
Daje pa večjo milost; zato pravi: "Bog se upira prevzetnim, ponižnim pa daje milost."
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás.
Podložni torej bodite Bogu. Ustavljajte se hudiču, in bežal bode od vas;
8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.
Bližajte se Bogu, in bližal se vam bode. Očedite roke, grešniki, in očistite srca, omahljivci!
9 Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
Čutite svoje gorjé in žalujte in jokajte; smeh vaš naj se izpreobrne v žalovanje, in radost v pobitost.
10 Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.
Ponižajte se pred Gospodom in povišal vas bode.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.
Ne obrekujte se med seboj, bratje; kdor obrekuje brata, in sodi brata svojega, obrekuje postavo in sodi postavo; če pa sodiš postavo, nisi delalec postave, nego sodnik.
12 Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?
Eden je postavodaj, ki more rešiti in pogubiti; ti kdo si, ki sodiš druzega?
13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme;
Dejte torej vi, ki pravite: Danes ali jutri bodemo potovali v to mesto, in bivali ondi eno leto in tržili in pridobivali;
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
Ki ne veste, kaj bode jutri; kakošno namreč je življenje vaše? Kajti hlap je, ki se malo časa prikaže, potem pa izgine;
15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono.
Mesto da govorite: Ako Bog hoče in bodemo živeli, bodemo tudi storili to ali ono.
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
Sedaj pa se ponašate v širokoustji svojem; vsako ponašanje táko je hudobno.
17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
Kdor torej zna dobro delati in ne dela, njemu je greh.
