Jakubův 4
1 Odkud jdou bojové a svády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z líbostí vašich, kteréž rytěřují v oudech vašich?
Whence [come] wars and whence fightings among you? [Is it] not thence, — from your pleasures, which war in your members?
2 Žádáte, a nemáte; závidíte a dychtíte, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, a však neobdržíváte, proto že neprosíte.
Ye lust and have not: ye kill and are full of envy, and cannot obtain; ye fight and war; ye have not because ye ask not.
3 Prosíte, a nebéřete, proto že zle prosíte, abyste na své líbosti vynakládali.
Ye ask and receive not, because ye ask evilly, that ye may consume [it] in your pleasures.
4 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.
Adulteresses, know ye not that friendship with the world is enmity with God? Whoever therefore is minded to be [the] friend of the world is constituted enemy of God.
5 Což mníte, že nadarmo dí písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?
Think ye that the scripture speaks in vain? Does the Spirit which has taken his abode in us desire enviously?
6 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.
But he gives more grace. Wherefore he says, God sets himself against [the] proud, but gives grace to [the] lowly.
7 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás.
Subject yourselves therefore to God. Resist the devil, and he will flee from you.
8 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.
Draw near to God, and he will draw near to you. Cleanse [your] hands, sinners, and purify [your] hearts, ye double-minded.
9 Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.
Be wretched, and mourn, and weep: let your laughter be turned to mourning, and [your] joy to heaviness.
10 Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.
Humble yourselves before [the] Lord, and he shall exalt you.
11 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.
Speak not against one another, brethren. He that speaks against [his] brother, or judges his brother, speaks against [the] law and judges [the] law. But if thou judgest [the] law, thou art not doer of [the] law, but judge.
12 Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?
One is the lawgiver and judge, who is able to save and to destroy: but who art thou who judgest thy neighbour?
13 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme;
Go to now, ye who say, To-day or to-morrow will we go into such a city and spend a year there, and traffic and make gain,
14 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)
ye who do not know what will be on the morrow, ([for] what [is] your life? It is even a vapour, appearing for a little while, and then disappearing, )
15 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono.
instead of your saying, If the Lord should [so] will and we should live, we will also do this or that.
16 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.
But now ye glory in your vauntings: all such glorying is evil.
17 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.
To him therefore who knows how to do good, and does it not, to him it is sin.
