Jakubův 2
1 Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
My brethren, do not have the faith of our Lord Jesus Christ, [Lord] of glory, with respect of persons:
2 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
for if there come unto your synagogue a man with a gold ring in splendid apparel, and a poor man also come in in vile apparel,
3 A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých:
and ye look upon him who wears the splendid apparel, and say, Do thou sit here well, and say to the poor, Do thou stand there, or sit here under my footstool:
4 Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých?
have ye not made a difference among yourselves, and become judges having evil thoughts?
5 Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?
Hear, my beloved brethren: Has not God chosen the poor as to the world, rich in faith, and heirs of the kingdom, which he has promised to them that love him?
6 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A oniť vás i k soudům přivozují?
But ye have despised the poor [man]. Do not the rich oppress you, and [do not] they drag you before [the] tribunals?
7 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
And [do not] they blaspheme the excellent name which has been called upon you?
8 Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
If indeed ye keep [the] royal law according to the scripture, Thou shalt love thy neighbour as thyself, ye do well.
9 Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, a zákon vás tresce jako přestupníky.
But if ye have respect of persons, ye commit sin, being convicted by the law as transgressors.
10 Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen.
For whoever shall keep the whole law and shall offend in one [point], he has come under the guilt of [breaking] all.
11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.
For he who said, Thou shalt not commit adultery, said also, Thou shalt not kill. Now if thou dost not commit adultery, but killest, thou art become transgressor of [the] law.
12 Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.
So speak ye, and so act, as those that are to be judged by [the] law of liberty;
13 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.
for judgment [will be] without mercy to him that has shewn no mercy. Mercy glories over judgment.
14 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
What [is] the profit, my brethren, if any one say he have faith, but have not works? can faith save him?
15 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany živnosti vezdejší,
Now if a brother or a sister is naked and destitute of daily food,
16 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí?
and one from amongst you say to them, Go in peace, be warmed and filled; but give not to them the needful things for the body, what [is] the profit?
17 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
So also faith, if it have not works, is dead by itself.
18 Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých.
But some one will say, Thou hast faith and I have works. Shew me thy faith without works, and I from my works will shew thee my faith.
19 Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, a však třesou se.
Thou believest that God is one. Thou doest well. The demons even believe, and tremble.
20 Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?
But wilt thou know, O vain man, that faith without works is dead?
21 Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
Was not Abraham our father justified by works when he had offered Isaac his son upon the altar?
22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla?
Thou seest that faith wrought with his works, and that by works faith was perfected.
23 A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
And the scripture was fulfilled which says, Abraham believed God, and it was reckoned to him as righteousness, and he was called Friend of God.
24 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry toliko?
Ye see that a man is justified on the principle of works, and not on the principle of faith only.
25 Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši?
But was not in like manner also Rahab the harlot justified on the principle of works, when she had received the messengers and put [them] forth by another way?
26 Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.
For as the body without a spirit is dead, so also faith without works is dead.
