Jakubův 2
1 Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista.
My brethren, hold not the faith of our Lord Jesus Christ, [the Lord] of glory, with respect of persons.
2 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu,
For if there come into your synagogue a man with a gold ring, in fine clothing, and there come in also a poor man in vile clothing;
3 A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých:
and ye have regard to him that weareth the fine clothing, and say, Sit thou here in a good place; and ye say to the poor man, Stand thou there, or sit under my footstool;
4 Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých?
do ye not make distinctions among yourselves, and become judges with evil thoughts?
5 Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?
Hearken, my beloved brethren; did not God choose them that are poor as to the world [to be] rich in faith, and heirs of the kingdom which he promised to them that love him?
6 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A oniť vás i k soudům přivozují?
But ye have dishonored the poor man. Do not the rich oppress you, and themselves drag you before the judgment-seats?
7 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?
Do not they blaspheme the honorable name by which ye are called?
8 Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.
Howbeit if ye fulfil the royal law, according to the scripture, Thou shalt love thy neighbor as thyself, ye do well:
9 Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, a zákon vás tresce jako přestupníky.
but if ye have respect of persons, ye commit sin, being convicted by the law as transgressors.
10 Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen.
For whosoever shall keep the whole law, and yet stumble in one [point], he is become guilty of all.
11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.
For he that said, Do not commit adultery, said also, Do not kill. Now if thou dost not commit adultery, but killest, thou art become a transgressor of the law.
12 Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.
So speak ye, and so do, as men that are to be judged by a law of liberty.
13 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku.
For judgment [is] without mercy to him that hath showed no mercy: mercy glorieth against judgment.
14 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?
What doth it profit, my brethren, if a man say he hath faith, but have not works? can that faith save him?
15 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany živnosti vezdejší,
If a brother or sister be naked and in lack of daily food,
16 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí?
and one of you say unto them, Go in peace, be ye warmed and filled; and yet ye give them not the things needful to the body; what doth it profit?
17 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.
Even so faith, if it have not works, is dead in itself.
18 Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých.
Yea, a man will say, Thou hast faith, and I have works: show me thy faith apart from [thy] works, and I by my works will show thee [my] faith.
19 Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, a však třesou se.
Thou believest that God is one; thou doest well: the demons also believe, and shudder.
20 Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?
But wilt thou know, O vain man, that faith apart from works is barren?
21 Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?
Was not Abraham our father justified by works, in that he offered up Isaac his son upon the altar?
22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla?
Thou seest that faith wrought with his works, and by works was faith made perfect;
23 A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.
and the scripture was fulfilled which saith, And Abraham believed God, and it was reckoned unto him for righteousness; and he was called the friend of God.
24 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry toliko?
Ye see that by works a man is justified, and not only by faith.
25 Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši?
And in like manner was not also Rahab the harlot justified by works, in that she received the messengers, and sent them out another way?
26 Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.
For as the body apart from the spirit is dead, even so faith apart from works is dead.
