Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
JAMES, a servant of God and of the Lord Jesus Christ, to the twelve tribes which are dispersed, greeting.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
My brethren, count it all joy when ye fall into various trials;
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
knowing that the proof of your faith produceth patience.
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
But let patience have its work perfected, that ye may be perfect and complete, deficient in nothing.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
But if any man of you be deficient in wisdom, let him ask it of God, who giveth to all men liberally, and upbraideth not and it shall be given him.
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
But let him ask in faith, harbouring no doubt: for he who is doubtful is like a wave of the sea, driven by the wind, and in constant agitation.
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
For let not that man think that he shall receive any thing from the Lord.
8 Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
A double-minded man is unsteady in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
Let the brother low in station rejoice in his elevation:
10 A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
but the rich, in his abasement: for as the flower of grass he shall pass away.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
For the sun arose with fervour, and burnt up the grass, and the flower of it fell off, and the beauty of its appearance was lost: just so the rich man in his course of life shall wither away.
12 Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
Blessed is the man who patiently supports temptation: for when he is proved, he shall receive the crown of life, which the Lord hath promised to those who love him.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
Let no man under temptation say, I am tempted of God: for God is incapable of temptation from evils, and he tempteth no man:
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
but every person is tempted, when by his own peculiar passion he is born away, and ensnared.
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
Then passion impregnated, bringeth forth sin, and sin reaching its consummation, bringeth forth death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Be not deceived, my beloved brethren.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.
Every good gift, and every perfect gift, is from above, descending from the father of illuminations, with whom there is no variableness, nor shadow of change.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Of his own choice he produced us by the word of truth, that we might be a sort of first fruit of his creatures.―
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
Wherefore, my beloved brethren, let every man be swift to hear, slow to speak, slow to wrath.
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
For the wrath of man worketh not the righteousness of God.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Wherefore laying aside all vicious pollution, and the abundance of iniquity, receive with meekness the ingrafted word, which hath power to save your souls.
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
But be ye doers of the word, and not hearers only, deceiving yourselves by false reasoning.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
For if any man be a hearer of the word, and not a doer, he is like a man that looks at his natural face in a glass;
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
for he beheld himself, and went away, and immediately forgot what sort of person he was.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
But he that looketh into the perfect law of liberty, and perseveres, this man not being a forgetful hearer, but a doer of the work, he shall be blessed in his practice.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
If any man thinks he is a religious character among you, and bridleth not his tongue, but deceiveth his own heart, this man’s religion is vain.
27 Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.
Pure religion and undefiled with God even the Father is this, To pay diligent attention to the orphans and widows in their affliction, and to preserve himself spotless from the world.
