Jakubův 1
1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.
James, the servant of God and the Lord Jesus Christ, to the twelve tribes who are in the Dispersion, greeting.
2 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,
Count it all joy, my brethren, when you may fall into manifold temptations.
3 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.
Knowing that the trial of your faith works out endurance.
4 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.
But let endurance have its perfect work, in order that you may be perfect and whole in every part, lacking in nothing.
5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.
But if any of you lack wisdom, let him ask God, who gives to all cheerfully and upbraids none; and it will be given unto him.
6 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
But let him ask in faith, doubting as to nothing; for he that doubts is like unto a wave of the sea driven by the winds and tossed by the tempest.
7 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.
For let not that man think that he will receive anything from the Lord,
8 Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.
the double-minded man, the most unstable in all his ways.
9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
But let the humble brother boast in his exaltation:
10 A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.
and the rich man, in his humility: because as the flower of the grass he will pass away.
11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.
For the sun with a scorching wind has risen, and dried up the grass, and its flower fell off, and the beauty of its countenance perished: so indeed the rich man will pass away in his ways.
12 Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.
Happy is the man who endures temptation: because, being proved, he will receive a crown of life, which God has promised to those who love him with divine love.
13 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.
Let no one being tempted say, I am tempted from God. For God can not be tempted with evils, and he tempts no one:
14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
but each one is tempted by his own lusts, being drawn out, and enticed.
15 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
Then the lust, conceiving, brings forth sin; and sin, having been perfected, produces death.
16 Nebluďtež, bratří moji milí.
Be not deceived, my beloved brethren.
17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.
Every good gift and every perfect gift is from above, coming down from the Father of the lights, with whom there is no variation or shadow of change.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Of his own will begat he us by the word of truth, that we should be some first fruit of his creations.
19 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.
Know, my beloved brethren; but let every man be swift to hear, slow to speak, slow toward wrath:
20 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
for the wrath of man works not the righteousness of God.
21 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.
Therefore having laid aside all filthiness and excess of evil, receive with meekness the engrafted word, which is able to save your souls.
22 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
But be doers of the word, and not hearers only, deceiving yourselves.
23 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.
For if any one is a hearer of the word, and not a doer, he is like a man beholding his natural face in a mirror:
24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.
for he recognized himself, and has gone away, and immediately forgot what kind he was.
25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.
But the one having looked into the perfect law which is the law of liberty, and having remained in it, not being a forgetful hearer, but a doer of the work, he shall be happy in his work.
26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
But if any one seems to be religious, bridling not his own tongue, but deceiving his own heart, the religion of that man is vain.
27 Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.
Pure religion and undefiled with God even the Father is this, to relieve the orphans and widows in their affliction, and keep himself unspotted from the world.
