Izaiáš 57
1 Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,
义人死亡， 无人放在心上； 虔诚人被收去， 无人思念。 这义人被收去是免了将来的祸患；
2 Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.
他们得享平安。 素行正直的，各人在坟里安歇。
3 Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.
你们这些巫婆的儿子， 奸夫和妓女的种子， 都要前来！
4 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?
你们向谁戏笑？ 向谁张口吐舌呢？ 你们岂不是悖逆的儿女， 虚谎的种类呢？
5 Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.
你们在橡树中间，在各青翠树下欲火攻心； 在山谷间，在石穴下杀了儿女；
6 Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?
在谷中光滑石头里有你的分。 这些就是你所得的分； 你也向他浇了奠祭，献了供物， 因这事我岂能容忍吗？
7 Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.
你在高而又高的山上安设床榻， 也上那里去献祭。
8 Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.
你在门后，在门框后， 立起你的纪念； 向外人赤露，又上去扩张床榻， 与他们立约； 你在那里看见他们的床就甚喜爱。
9 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu. (Sheol h7585)
你把油带到王那里， 又多加香料， 打发使者往远方去， 自卑自贱直到阴间， (Sheol h7585)
10 Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.
你因路远疲倦， 却不说这是枉然； 你以为有复兴之力， 所以不觉疲惫。
11 A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?
你怕谁？因谁恐惧？ 竟说谎，不记念我， 又不将这事放在心上。 我不是许久闭口不言， 你仍不怕我吗？
12 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.
我要指明你的公义； 至于你所行的都必与你无益。
13 Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.
你哀求的时候， 让你所聚集的拯救你吧！ 风要把他们刮散， 一口气要把他们都吹去。 但那投靠我的必得地土， 必承受我的圣山为业。
14 Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.
耶和华要说： 你们修筑修筑，预备道路， 将绊脚石从我百姓的路中除掉。
15 Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.
因为那至高至上、永远长存 名为圣者的如此说： 我住在至高至圣的所在， 也与心灵痛悔谦卑的人同居； 要使谦卑人的灵苏醒， 也使痛悔人的心苏醒。
16 Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.
我必不永远相争，也不长久发怒， 恐怕我所造的人与灵性都必发昏。
17 Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.
因他贪婪的罪孽，我就发怒击打他； 我向他掩面发怒， 他却仍然随心背道。
18 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.
我看见他所行的道，也要医治他； 又要引导他， 使他和那一同伤心的人再得安慰。
19 Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.
我造就嘴唇的果子； 愿平安康泰归与远处的人， 也归与近处的人； 并且我要医治他。 这是耶和华说的。
20 Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.
惟独恶人，好像翻腾的海， 不得平静； 其中的水常涌出污秽和淤泥来。
21 Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.
我的 神说：恶人必不得平安！
