Izaiáš 33
1 Běda tobě, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevěrně děláš, ješto tobě nečinili nevěrně. Když přestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když přestaneš nevěrně činiti, nevěrněť činiti budou.
Malheur à toi, dévastateur, qui n’es pas dévasté; pillard, que l’on n’a pas encore pillé! Quand tu auras fini de dévaster, tu seras dévasté; quand tu auras achevé de piller, on te pillera.
2 Hospodine, učiň nám milost, na tebeť očekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v čas ssoužení.
Yahweh, ayez pitié de nous! C’est en vous que nous espérons; soyez leur bras chaque matin, et notre délivrance au temps de la détresse.
3 Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.
Au bruit de votre tonnerre, les peuples fuient; quand vous vous levez, les nations se dispersent.
4 A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako připadají kobylky, tak připadnou na ni.
Votre butin est ramassé comme ramasse la sauterelle; on se précipite dessus comme un essaim de sauterelles.
5 Vyvýšíť se Hospodin, nebo na výsosti přebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností.
Yahweh est élevé, car il habite là-haut; il remplit Sion d’équité et de justice.
6 I bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň Hospodinova poklad tvůj.
Tes jours sont assurés; tu auras en abondance le salut, la sagesse et la connaissance; la crainte de Yahweh, c’est là ton trésor.
7 Aj, rekové jejich naříkali vně, jednatelé pokoje hořce plakali.
Voici que leurs héros poussent des cris dans les rues, que les messagers de paix pleurent amèrement.
8 Zpustly silnice, přestali choditi cestou; zrušil příměří, nevážil sobě měst, za nic položil sobě člověka.
Les routes sont désertes; il n’y a plus de passants sur les chemins. Il a rompu le traité et méprisé les villes, il ne respecte pas les hommes.
9 Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen.
Le pays est en deuil et languit; le Liban est confus et flétri, Saron est devenu comme l’Arabah, Basan et le Carmel secouent leur feuillage.
10 Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu.
Maintenant je me lèverai, dit Yahweh, maintenant je me dresserai, maintenant je m’exhausserai.
11 Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás.
Vous avez conçu de la paille, et vous enfanterez du chaume, votre souffle est le feu qui vous dévorera.
12 I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou.
Et les peuples seront des fournaises à chaux, des épines coupées qui brûlent dans le feu.
13 Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou.
Vous qui êtes loin, écoutez ce que j’ai fait, et vous qui êtes près, connaissez ma puissance!
14 Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným?
Les pécheurs ont tremblé en Sion, et l’effroi a saisi les impies: « Qui de nous séjournera dans le feu dévorant? Qui de nous séjournera dans les flammes éternelles? »
15 Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:
Celui qui marche dans la justice et qui parle avec droiture; qui rejette les gains extorqués, qui secoue ses mains pour ne pas prendre de présent; qui ferme son oreille aux propos sanguinaires, et se voile les yeux pour ne pas voir le mal:
16 Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.
celui-là habitera dans des lieux élevés; la forteresse bâtie sur le rocher est sa retraite; son pain lui sera donné et ses eaux ne tariront jamais.
17 Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou.
Tes yeux contempleront le roi dans sa beauté; ils verront une terre ouverte au loin.
18 Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů?
Ton cœur se rappellera ses terreurs: « Où est le scribe? où l’exacteur qui tenait la balance? Où l’officier qui comptait les tours? »
19 Lidu ukrutného neuhlédáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl.
Le peuple insolent, tu ne le verras plus, le peuple au langage obscur et qu’on n’entend pas, qui balbutie une langue inintelligible.
20 Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá;
Regarde Sion, la cité de nos fêtes; que tes yeux voient Jérusalem, séjour heureux, tente qui ne sera pas transportée, dont les pieux ne seront jamais arrachés, et dont aucun cordage ne sera enlevé.
21 Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude.
Là vraiment, Yahweh dans sa majesté réside pour nous; là sont des fleuves et des larges canaux, où ne se risquera aucune barque à rames, où aucun puissant navire ne pénétrera jamais.
22 Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.
Car Yahweh est notre juge, Yahweh est notre législateur, Yahweh est notre roi; c’est lui qui nous sauvera.
23 Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist.
Tes cordages sont relâchés; ils ne maintiennent plus le mât sur sa base, et ne tiennent plus le pavillon déployé. Alors on partage les dépouilles d’un riche butin; les boiteux mêmes prennent part au pillage.
24 Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.
Aucun habitant ne dit: « Je suis malade! » Le peuple qui demeure en Sion a reçu le pardon de son iniquité.
