Izaiáš 32
1 Aj, v spravedlnosti kralovati bude král, a knížata v soudu panovati budou.
Redzi, viens ķēniņš valdīs ar taisnību, un lielkungi valdīs pēc tiesas
2 Nebo bude muž ten jako skrýše před větrem, a schrana před přívalem, jako potokové vod na místě suchém, jako stín skály veliké v zemi vyprahlé.
Un ikkatrs būs kā patvērums pret vēju un pavēnis pret negaisu, tā kā ūdens upes izkaltušā zemē, kā varena klints kalna ēna iztvīkušā zemē.
3 A oči vidoucích nebudou blíkati, a uši slyšících pozorovati budou.
Un redzētāju acis nebūs vairs aptumšotas, un klausītāju ausis klausīsies.
4 Pročež srdce bláznů nabude umění, a jazyk zajikavých prostranně a světle mluviti bude.
Un neapdomīgiem sirds zinās saprast, un tiem, kam grūta valoda, mēle būs čakla un runās skaidri.
5 Nebudeť více nazýván nešlechetný šlechetným, a skrbný nebude slouti štědrým.
Ģeķi vairs nesauks par lielkungu, un blēdi vairs nesauks par cienīgu.
6 Proto že nešlechetný o nešlechetnosti mluví, a srdce jeho skládá nepravost, jak by provodil ošemetnost, a mluvil proti Hospodinu scestné věci, jak by znuzil duši lačného, a nápoj žíznivému odjal.
Jo ģeķis runā ģeķību, un viņa sirds dara blēņas, tas dzen negantību, un runā māņus pret To Kungu un pamet izsalkušā dvēseli tukšu un nedod dzert noslāpušam.
7 Také i usilování skrbného jsou škodlivá; nebo nešlechetnosti obmýšlí, jak by k záhubě přivedl ponížené slovy lživými, a mluvil proti nuznému před soudem.
Jo blēža padomi ir neganti, viņš izdomā viltu, samaitāt bēdu ļaudis ar melu valodu, arī kad nabags taisnību runā.
8 Ješto šlechetný obmýšlí šlechetné věci, a takovýť při tom, což šlechetného jest, státi bude.
Bet tiem cienīgiem ir cienīgas domas un tie pastāvīgi turas pie tam, kas cienījams. -
9 Ženy lhostejné, vstaňte, slyšte hlas můj; dcery bezpečně sobě počínající, ušima pozorujte řeči mé.
Ceļaties, lepnās sievas, klausiet manu balsi, jūs meitas, kas tik droši dzīvojat, ņemat vērā manu valodu.
10 Za mnohé dny a léta vichrovány budete, ó vy v bezpečnosti bydlící; nebo přestane vinobraní, a klizení úrod nepřijde.
Pēc gada un kādām dienām jūs drošās drebēsiet; jo vīna ogas nelasīs un dārza augļus nesaņems.
11 Třestež se strachem, ó lhostejné, pohnětež se, bezpečně sobě počínající; svlecte se, a obnažte se, a přepašte se po bedrách.
Trīciet, lepnās! Drebiet, drošās, noģērbjaties un atsedzaties un apjožaties ap saviem gurniem (ar maisu)!
12 Kvílíce nad prsy, nad poli výbornými a nad kmeny úrodnými.
Raudot sitīsiet pie krūtīm par tiem jaukiem tīrumiem, par tiem auglīgiem vīna kokiem.
13 Na zemi lidu mého trní a hloží vzejde, anobrž na všech domích veselých a městě plésajícím.
Manu ļaužu zemē uzdīgs ērkšķi un dadži, ir visos prieka namos tai līksmā pilsētā.
14 Nebo rozkošný palác opuštěn bude, hluk města přestane, hrad vysoký a věže obráceny budou v jeskyně na věčnost, k radosti divokým oslům, a ku pastvišti stádům.
Jo tie augstie nami taps atstāti, pilsētas troksnis apklusīs, torņi un pils vietas būs par alām mūžīgi, meža ēzeļiem par līksmību un ganāmiem pulkiem par ganību, -
15 Dokudž nebude vylit na nás duch s výsosti, a nebude obrácena poušť v pole úrodné, a pole úrodné za les počítáno.
Līdz kamēr pār mums top izliets Tas Gars no augšienes. Tad tuksnesis būs par auglīgu tīrumu, un auglīgais tīrums kā mežs.
16 I bude na poušti soud bydliti, a spravedlnost na poli úrodném přebývati.
Un tiesa dzīvos tuksnesī, un taisnība mājos uz auglīga tīruma.
17 A zjeví se skutek spravedlnosti, pokoj, ovoce, pravím, spravedlnosti, pokoj a bezpečnost až na věky.
Un taisnības nopelns būs miers, un taisnības auglis būs klusums un drošība mūžīgi.
18 Nebo bydliti bude lid můj v obydlí pokojném, totiž v příbytcích nejbezpečnějších a v odpočívání nejpokojnějším,
Un mani ļaudis dzīvos miera namos un drošos dzīvokļos un netraucētos mitekļos.
19 Byť pak i krupobití spadlo na les, a velmi sníženo bylo město.
Bet krusa būs, kad mežs gāzīsies, un pilsēta nogrims zemībā.
20 Blaze vám, kteříž sejete na všelikých místech úrodných, vypouštějíc tam vola i osla.
Svētīgi jūs, kas sējat pie visiem ūdeņiem, kas vērša un ēzeļa kāju tur varat palaist vaļā.
