Izaiáš 13
1 Břímě Babylona, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův.
Breme Babilona, ki ga je videl Izaija, Amócov sin.
2 Na hoře vysoké vyzdvihněte korouhev, povyšte hlasu k nim, dejte návěští rukou, ať vejdou do bran knížecích.
Dvignite prapor na visoki gori, povzdignite jim glas, mahajte z roko, da lahko vstopijo v velika vrata plemičev.
3 Já jsem přikázal posvěceným svým, povolal jsem také i udatných reků svých k vykonání hněvu svého, veselících se z vyvýšení mého.
Svojim posvečenim sem zapovedal, zaradi moje jeze sem poklical tudi moje mogočne, celó tiste, ki se razveseljujejo v mojem visočanstvu.
4 Hlas množství na horách, jakožto lidu mnohého, hlas a zvuk království a národů shromážděných: Hospodin zástupů sbírá vojsko k válce.
Hrup množice po gorah kakor od številnega ljudstva, bučen hrup kraljestev narodov, zbranih skupaj. Gospod nad bojevniki pregleduje vojsko za bitko.
5 Táhnou z země daleké od končin nebes. Hospodin a osudí prchlivosti jeho, aby poplénil všecku zemi.
Prihajajo iz daljne dežele, od konca neba, celó Gospod in orožja njegovega ogorčenja, da uničijo celotno deželo.
6 Kvělte, nebo blízko jest den Hospodinův, jako zpuštění od Všemohoucího přijde.
Tulite, kajti Gospodov dan je pri roki, ta bo prišel kakor uničenje od Vsemogočnega.
7 A protož všeliké ruce oslábnou, a všeliké srdce člověka rozplyne se.
Zato bodo vse roke oslabele in srce vsakega človeka se bo stopilo
8 I budou předěšeni, svírání a bolesti je zachvátí, jako rodička stonati budou; každý nad bližním svým užasne se, tváře jejich k plameni podobné budou.
in bali se bodo. Ostre bolečine in bridkosti se jih bodo polastile. V bolečinah bodo kakor ženska, ki je v porodnih mukah. Osupli bodo drug nad drugim, njihovi obrazi bodo kakor plameni.
9 Aj, den Hospodinův přichází přísný, a zůřivost a rozpálení hněvu, aby obrátil tu zemi v poušť, a hříšníky její z ní vyhladil.
Glej, prihaja Gospodov dan, krut, z besom in silovito jezo, da naredi deželo opustošeno in njene grešnike bo pokončal iz nje.
10 Nebo hvězdy nebeské a planéty jejich nedopustí svítiti světlu svému; zatmí se slunce při vycházení svém, a měsíc nevydá světla svého.
Kajti zvezde neba in njegova ozvezdja ne bodo dajala svoje svetlobe. Sonce bo otemnelo v svojem vzhajanju in luna svoji svetlobi ne bo povzročila, da sveti.
11 A navštívím na okršlku země zlost, a na bezbožných nepravost jejich; a káži přestati pýše pyšných, a vysokomyslnost tyranů snížím.
Zemeljski [krog] bom kaznoval zaradi njihovega zla in zlobne zaradi njihove krivičnosti in povzročil bom, da se aroganca ponosnih konča in ponižal bom oholost strašnih.
12 Způsobím to, že dražší bude člověk nad zlato čisté, člověk, pravím, nad zlato z Ofir.
Človeka bom naredil dragocenejšega kakor čisto zlato, celo človeka kakor zlat klin iz Ofírja.
13 Z té příčiny zatřesu nebesy, a pohne se země z místa svého, v prchlivosti Hospodina zástupů, a ve dni rozpálení hněvu jeho.
Zato bom stresel nebo in zemlja se bo odmaknila iz svojega mesta, v besu Gospoda nad bojevniki in na dan njegove krute jeze.
14 I bude jako srna zplašená, a jako stádo, když není, kdo by je shromáždil; jedenkaždý k lidu svému se obrátí, a každý do země své uteče.
In bo kakor preganjana srna in kakor ovca, ki je nihče ne ujame. Obrnili se bodo vsak človek k svojemu lastnemu ljudstvu in vsak bo bežal v svojo lastno deželo.
15 Kdožkoli nalezen bude, bude proboden, a kteříž by se koli shlukli, od meče padnou.
Vsak, kdor je najden, bo preboden in vsak, kdor jim je pridružen, bo padel pod mečem.
16 Nadto i dítky jejich rozrážíny budou před očima jejich, domové jejich zloupeni, a ženy jejich poškvrněny.
Tudi njihovi otroci bodo razbiti na koščke pred njihovimi očmi, njihove hiše bodo oplenjene in njihove žene posiljene.
17 Aj, já vzbudím proti nim Médské, kteříž sobě stříbra nebudou vážiti, a v zlatě nebudou se kochati,
Glej, zoper njih bom razvnel Medijce, ki se ne bodo ozirali na srebro in glede zlata, v njem se ne bodo razveseljevali.
18 Ale z luků dítky rozrážeti, aniž se nad plodem života slitují, aniž synům odpustí oko jejich.
Tudi njihovi loki bodo mladeniče raztreščili na koščke in ne bodo imeli usmiljenja do sadu maternice; njihovo oko ne bo prizaneslo otrokom.
19 I budeť Babylon, někdy ozdoba království a okrasa důstojnosti Kaldejské, podobný podvrácené Sodomě a Gomoře.
Babilon, slava kraljestev, lepota kaldejske odličnosti, bo kakor, ko je Bog razdejal Sódomo in Gomóro.
20 Nebudou se v něm osazovati na věky, ani bydliti od pokolení až do pokolení; aniž rozbije tam stanu svého Arab, ani pastýři tam odpočívati budou.
Ta ne bo nikoli naseljen niti se ne bo prebivalo v njem od roda do roda, niti tam Arabec ne bo postavil šotora, niti tam pastirji ne bodo postavljali svojih staj.
21 Ale lítá zvěř tam odpočívati bude, a domové jejich šelmami naplněni budou; bydliti budou tam i sovy, a příšery tam skákati budou.
Temveč bodo tam ležale divje puščavske živali in njihove hiše bodo polne otožnih živih ustvarjenih bitij in sove bodo prebivale tam in kozjenogi bodo tam plesali.
22 Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich, a draci na hradích rozkošných. A blízkoť jest, že přijde čas jeho, a dnové jeho prodlévati nebudou.
Divje živali z otokov bodo klicale v njihovih zapuščenih hišah in zmaji v njihovih prijetnih palačah in njen čas je blizu, da pride in njeni dnevi ne bodo podaljšani.
