Izaiáš 10
1 Běda těm, kteříž ustanovují práva nepravá, a spisovatelům, kteříž těžkosti spisují,
Gorje tistim, ki razglašajo krivične odloke in ki pišejo muko, ki so jo predpisali,
2 Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili.
da odvrnejo pomoči potrebnega stran od sodbe in da odvzamejo pravico od revnega izmed mojega ljudstva, da bi bile lahko vdove njihov plen in da lahko oropajo osirotelega!
3 I což učiníte v den navštívení a zpuštění, kteréž zdaleka přijde? K komu se o pomoc utečete? A kde zanecháte slávy své,
Kaj boste storili na dan obiskanja in v opustošenju, ki bo prišlo od daleč? H komu boste pobegnili po pomoč? In kje boste pustili svojo slavo?
4 By nemusila skloniti se mezi vězni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená.
Brez mene se bodo sklonili pod ujetniki in padli bodo pod umorjenimi. Zaradi vsega tega njegova jeza ni odvrnjena, temveč je njegova roka še vedno iztegnjena.
5 Běda Assurovi, metle hněvu mého, ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho,
Oh Asirec, šiba moje jeze in palica v njihovi roki je moje ogorčenje.
6 A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích.
Poslal ga bom zoper hinavski narod in zoper ljudstvo mojega besa mu bom dal zadolžitev, da vzame ukradeno blago, da vzame plen in da jih potepta kakor ulično blato.
7 Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé.
Vendar on ne meni tako niti njegovo srce ne misli tako, temveč je na njegovem srcu to, da uniči in iztrebi ne malo narodov.
8 Nebo řekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové?
Kajti on pravi: » Mar niso moji princi vsi skupaj kralji?
9 Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaří?
Mar ni Kalne kakor Kárkemiš? Mar ni Hamát kakor Arpád? Mar ni Samarija kakor Damask?
10 Jakož nalezla ruka má království bohů, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských,
Kakor je moja roka našla kraljestva malikov in katerih rezane podobe so nadkriljevale te iz Jeruzalema in iz Samarije,
11 Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho?
mar ne bom, kakor sem storil Samariji in njenim malikom, tako storil Jeruzalemu in njegovim malikom?
12 I staneť se, když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých očí jeho.
Kjerkoli se bo to pripetilo, da ko Gospod opravi svoje celotno delo na gori Sion in v Jeruzalemu, bom kaznoval sad arogantnega srca asirskega kralja in slavo njegovih vzvišenih pogledov.
13 Nebo řekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národů, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolů, jako mocný, obyvatele.
Ker pravi: › To sem storil z močjo svoje dlani in s svojo modrostjo, ker sem razsoden. Ljudstvu sem odstranil meje in oropal njihove zaklade in kakor hraber človek ponižal prebivalce
14 Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů, a jako zbírána bývají vejce opuštěná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by křídlem hnul, aneb otevřel ústa a siptěl.
in moja roka je našla kakor gnezdo bogastva ljudstev; in kakor nekdo zbira jajca, ki so ostala, sem jaz zbral vso zemljo in nikogar ni bilo, ki bi zganil perut ali odprl usta ali začivkal.
15 Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tře? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hůl, že není dřevem.
Mar se bo sekira bahala pred tistim, ki z njo seka? Mar se bo žaga poveličevala pred tistim, ki jo vleče? Kakor če bi se palica tresla pred tistim, ki jo vzdiguje, ali kakor če bi se palica sama vzdigovala, kakor če ne bi bila les.
16 Protož pošle Pán, Hospodin zástupů, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheň.
Zato bo Gospod, Gospod nad bojevniki, med njegove rejene poslal pustost in pod njegovo slavo bo vžgal gorenje, podobno gorenju ognja.
17 Nebo světlo Izraelovo bude ohněm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne.
Izraelova svetloba bo za ogenj in njegov Sveti za plamen in ta bo gorel in v enem dnevu bo pogoltnil njegovo trnje in njegove osate
18 Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do těla, všecko vyhubí. I stane se, že předěšený jsa, bude utíkati.
in použil bo slavo njegovega gozda in njegovega rodovitnega polja, tako dušo kakor telo in oni bodo kakor kadar nosilec prapora slabi.
19 A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude, tak že by je mohlo dítě popsati.
Preostanka dreves njegovega gozda bo malo, da jih lahko otrok zapiše.
20 I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě.
Na tisti dan se bo zgodilo, da se Izraelov ostanek in tisti, ki so pobegnili od Jakobove hiše, ne bodo več ponovno naslanjali nanj, ki jih je udaril, temveč se bodo v resnici naslanjali na Gospoda, Svetega Izraelovega.
21 Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému.
Preostanek se bo vrnil, celó Jakobov preostanek, k mogočnemu Bogu.
22 Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost.
Kajti čeprav bo tvojega ljudstva Izraela kakor morskega peska, se bo vendar ostanek izmed njih vrnil. Odrejeno uničenje bo preplavljeno s pravičnostjo.
23 Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země.
Kajti Gospod Bog nad bojevniki bo naredil uničenje, celo določeno, v sredi vse dežele.
24 Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské.
Zato tako govori Gospod Bog nad bojevniki: ›Oh moje ljudstvo, ki prebivaš na Sionu, ne boj se Asirca. Udaril te bo s palico in svojo palico bo vzdignil zoper tebe po načinu Egipta.
25 Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich.
Kajti še zelo kratek čas in ogorčenje bo prenehalo in moja jeza v njihovem uničenju.
26 Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské.
Gospod nad bojevniki bo zanj razvnel bič, glede na pokol Midjána, pri Orébovi skali in kakor je bila njegova palica nad morjem, tako jo bo vzdignil po načinu Egipta.
27 I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného.
Na tisti dan se bo zgodilo, da bo njegovo breme vzeto iz tvoje rame in njegov jarem iz tvojega vratu in jarem bo uničen zaradi maziljenja.
28 Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá.
Prišel je v Ajo, prešel je do Migróna, pri Mihmášu je shranil svoje vozove.
29 Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče.
Šli so preko prelaza. Pri Gebi so se nastanili, Rama je prestrašena, Savlova Gíbea je zbežala.
30 Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot.
Povzdigni svoj glas, oh hči galímska. Povzroči mu, da bo ta slišan do Láješa, oh ubogi Anatót.
31 Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se.
Madménah je odstranjen, prebivalci Gebíma so se zbrali skupaj, da pobegnejo.
32 Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému.
Ta dan bo ostal pri Nobu. Svojo roko bo stresel zoper goro hčere sionske, jeruzalemski hrib.
33 Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi.
Glej, Gospod, Gospod nad bojevniki, bo vejo obrezal s strahoto in tisti z visoko postavo bodo posekani in ošabni bodo ponižani.
34 Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.
Z železom bo posekal gozdne goščave in Libanon bo padel po mogočnem.
