Židům 9
1 Mělať pak i první ona smlouva nařízené služby a svatyni světskou.
[Even] the first, indeed, therefore, used to have righteous appointments of divine service, even the holy ritual well arranged.
2 Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně.
For a tent was prepared, the first, in which were both the lampstand and the table and the setting forth of the loaves, —the which is called the Holy place;
3 Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých,
But, after the second veil, a tent, that which is called Most Holy:
4 Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona,
Having a golden altar of incense, and the ark of the covenant covered around on every side with gold, in which was a golden jar holding the manna, and the rod of Aaron that sprouted, and the tables of the covenant;
5 Nad truhlou pak cherubínové slávy, zastěňující slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.
But, over-above it, Cherubim of glory overshadowing the propitiatory: —concerning which things, it is not now [needful] to be speaking, particularly.
6 To pak když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce,
Now, these things having been thus prepared, into the first tent, indeed, continually do the priests enter, the divine services completing;
7 Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti.
But, into the second, once for all in the year, only the high-priest, not without blood, which he offered for himself and the ignorances of the people:
8 Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.
The Holy Spirit making this evident—that, not yet, hath been manifested, the way through the Holy place, so long as the first tent hath a standing.
9 Kterýž byl podobenstvím na ten tehdejší čas, v němž darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje,
The which is a similitude for the present season, according to which both gifts and sacrifices are offered, which cannot, as to the conscience, perfect him that rendereth the divine service: —
10 Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.
Only as to eatings, and drinkings, and diversified immersions, —righteous-appointments of the flesh, which, until a season of rectifying, are in force.
11 Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,
But, when Christ approached, as high-priest of the coming good things, through the greater and more perfect tent, not made by hand, that is, not of this creation, —
12 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl. (aiōnios g166)
Nor yet through blood of goats and calves, but through his own blood he entered once for all into the Holy place, age-abiding redemption discovering. (aiōnios g166)
13 Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poškvrněných, posvěcuje k očištění těla,
For if the blood of goats and bulls, and the ashes of a heifer sprinkling the profaned, halloweth unto the purity of the flesh,
14 Čím více krev Kristova, kterýž skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému? (aiōnios g166)
How much rather shall the blood of the Christ, who through an age-abiding spirit offered himself unspotted unto God, purify our conscience from dead works, to the rendering of divine-service, unto a Living God? (aiōnios g166)
15 A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, kdož jsou povoláni. (aiōnios g166)
And, for this cause, of a new covenant, is he mediator, —to the end that, death coming to pass for the redemption of the transgressions against the first covenant, the called might receive the promise of the age-abiding inheritance; (aiōnios g166)
16 Nebo kdež jest kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.
For, where a covenant is, it is necessary for, the death, to be brought in, of him that hath covenanted;
17 Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, stálý jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, kdož kšaft činil.
For, a covenant over dead persons, is firm, —since it is not then of force when he is living that hath covenanted.
18 Protož ani první onen bez krve nebyl posvěcován.
Whence, not even the first, apart from blood, hath been consecrated;
19 Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podlé zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,
For, when every commandment according to the law had been spoken by Moses unto all the people, taking the blood of the calves and the goats, with water and scarlet wool and hyssop, both, the scroll itself, and all the people, he sprinkled;
20 Řka: Tatoť jest krev zákona, kterýž vám Bůh vydal.
Saying—This, is the blood of the covenant which, God, hath sent in command unto you:
21 Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.
Yea, the tent also, and all the utensils of the public ministry, with blood, in like manner, he sprinkled:
22 A téměř všecko podlé zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.
And, nearly, all things, with blood, are purified, according to the law, and, apart from blood-shedding, cometh no remission.
23 Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.
It was indeed therefore necessary for the glimpses of the things in the heavens with these to be purified; but, the heavenly things themselves, with better sacrifices than these.
24 Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by nesla figůru pravé, ale v samo nebe, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.
For, not into a Holy place made by hand, entered Christ, —counterpart of the real [Holy place]; but, into the heaven itself, now, to be plainly manifested before the face of God in our behalf; —
25 Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí,
Nor yet that, ofttimes, he should be offering himself, —just as the high-priest entereth into the Holy place, year by year, with alien blood; —
26 (Sic jinak by byl musil častokrát trpěti od počátku světa, ) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest. (aiōn g165)
Else had it been needful for him, ofttimes, to suffer, from the foundation of the world; but, now, once for all, upon a conjunction of the ages, for a setting aside of sin through means of his sacrifice, hath he been made manifest; (aiōn g165)
27 A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,
And, inasmuch as it is in store for men—once for all to die, but after this, judgment,
28 Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidí hříchů; podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.
Thus, the Christ also, once for all having been offered, for the bearing of the sins, of many, a second time, apart from sin, will appear, to them who for him are ardently waiting—unto salvation.
