Židům 8

1 Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.

Torej od stvari, ki smo jih govorili, je to povzetek: ›Imamo takšnega vélikega duhovnika, ki je postavljen na desnico prestola Veličanstva v nebesih;

2 Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.

služabnika svetišča in resničnega šotorskega svetišča, ki ga je postavil Gospod in ne človek.‹

3 Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.

Kajti vsak véliki duhovnik je določen, da daruje darove in žrtve, zato je potrebno, da ima tudi ta človek nekaj, da daruje.

4 Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podlé zákona,

Kajti če bi bil na zemlji, ne bi bil duhovnik, glede na to, da so tu duhovniki, ki darujejo daritve glede na postavo;

5 Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře.

ki služijo zgledu in senci nebeških stvari, kakor je bil Mojzes opomnjen od Boga, ko je bil na tem, da postavi šotorsko svetišče, kajti: »Glej, « pravi, » da narediš vse stvari glede na zgled, ki ti je bil pokazan na gori.«

6 Nyní pak tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.

Toda sedaj je dosegel toliko odličnejšo službo, kolikor je tudi posrednik boljše zaveze, ki je bila osnovana na boljših obljubah.

7 Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.

Kajti če bi bila tista prva zaveza brezhibna, potem se ne bi iskalo prostora za drugo.

8 Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.

Kajti ko je pri njih našel krivdo, jim pravi: »Glejte, pridejo dnevi, govori Gospod, ko bom z Izraelovo hišo in z Judovo hišo sklenil novo zavezo;

9 Ne podlé smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v té smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.

ne glede na zavezo, ki sem jo sklenil z njihovimi očeti na dan, ko sem jih prijel za roko, da jih izpeljem iz egiptovske dežele; ker niso ostali v moji zavezi in se nisem ozrl nanje, « govori Gospod.

10 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

»Kajti to je zaveza, ki jo bom sklenil z Izraelovo hišo po tistih dneh, « govori Gospod, »svoje postave bom položil v njihove misli in jih zapisal v njihova srca, in jaz jim bom Bog in oni mi bodo ljudje;

11 A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.

in ne bodo učili vsak svojega bližnjega in vsak svojega brata, rekoč: ›Spoznajte Gospoda, ‹ kajti vsi me bodo poznali, od najmanjšega do največjega.

12 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

Kajti usmiljen bom do njihovih nepravičnosti in njihovih grehov ter njihovih krivičnosti se ne bom več spominjal.«

13 A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.

Ker pravi: »Novo zavezo, « je prvo naredil staro. Torej to, kar propada in postaja staro, je pripravljeno, da izgine proč.