Židům 8
1 Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.
Now the principal thing among those of which we are speaking is this: We have such a high-priest, who sat down on the right hand of the throne of the Majesty in the heavens;
2 Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.
a minister of the sanctuary, and of the true tabernacle, which the Lord pitched, not man.
3 Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.
For every high-priest is appointed to offer gifts and sacrifices; whence it is necessary that this one also have something which he may offer.
4 Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podlé zákona,
For if, indeed, he were on earth, he would not be a priest, since there are those that offer the gifts according to the Law;
5 Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře.
who serve the mere delineation and shadow of the heavenly things, as Moses was admonished by God when he was about to make the tabernacle; for, “See,” saith he, “that thou make all things according to the pattern which was shown thee in the mount.”
6 Nyní pak tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.
But now he hath obtained a more excellent ministry, in proportion as he is the mediator of a better covenant, which hath been established upon better promises.
7 Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.
For if that first covenant had been faultless, then a place would not have been sought for a second.
8 Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.
For finding fault with them, he saith: “Behold, the days are coming, saith the Lord, when I will make with the house of Israel and with the house of Judah a new covenant;
9 Ne podlé smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v té smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.
not according to the covenant which I made with their fathers, in the day when I took them by the hand, to bring them out of the land of Egypt; because they continued not in my covenant, and I regarded them not, saith the Lord.
10 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
For this is the covenant that I will make with the house of Israel after those days, saith the Lord: I will put my laws into their mind, and on their hearts will I write them; and I will be to them a God, and they shall be to me a people.
11 A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.
And they shall not teach every one his fellow-citizen, and every one his brother, saying, Know the Lord; for all shall know me, from the least to the greatest.
12 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
For I will be merciful to their unrighteousness, and their sins and their iniquities I will remember no more.”
13 A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.
In that he saith, “a new covenant,” he hath made the first old; but that which is becoming old, and worn out with age, is ready to vanish away.
