Židům 8
1 Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.
NOW the summary of the things spoken is this: we have such an high-priest, who hath taken his seat at the right hand of the throne of Majesty in the heavens;
2 Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.
a minister of the holies, and of the true tabernacle which the Lord hath pitched, and not man.
3 Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.
For every high-priest is appointed to offer both gifts and sacrifices: wherefore it is necessary that this person also have somewhat to offer.
4 Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podlé zákona,
For if he were on earth, he would not be a priest, there being priests who offer gifts according to the law;
5 Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře.
who perform the service after the figure and shadow of things in the heavens, as Moses was divinely instructed, when he was about to finish the tabernacle. “For see,” saith God, “that thou make all things according to the model shewed thee on the mount.”
6 Nyní pak tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.
But now hath Christ obtained a more excellent ministry, inasmuch as he is the mediator of a better covenant, which hath been established on better promises.
7 Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.
For if that first covenant had been faultless, there would have been no place sought for a second.
8 Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.
For finding fault with them, he saith, “Behold, the days are coming, saith the Lord; and I will accomplish for the house of Israel and for the house of Judah a new covenant:
9 Ne podlé smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v té smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.
not according to that covenant which I made with their fathers, in the day when I laid hold upon their hand to lead them up out of the land of Egypt; because they continued not in my covenant, and I took no longer care of them, saith the Lord.
10 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
For this is the covenant which I will make with the house of Israel after those days, saith the Lord; giving my laws to their understanding, even on their hearts will I inscribe them: and I will be to them a God, and they shall be to me a people.
11 A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.
And they shall no more teach every man his neighbour, and every one his brother, saying, Know the Lord: for all shall know me from the mean man of them unto the great among them.
12 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
For I will be placable to their unrighteousnesses and their sins, and their iniquities I will never more remember.”
13 A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.
In calling it a new covenant, he hath made the first antiquated. Now what is antiquated and grown aged, is near evanescence.
