< Židům 6 >

1 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
Então, deixemos de lado os ensinamentos básicos sobre Cristo e passemos a um entendimento mais maduro sobre o Filho de Deus. Nós não precisamos repetir as ideias de arrependimento das obras inúteis e sobre crer em Deus,
2 Křtů učení, a vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného. (aiōnios g166)
ou os ensinamentos sobre o batismo. Também não é necessário relembrarmos o ato de pôr as mãos sobre os cristãos, a ressurreição dos mortos e o julgamento eterno. (aiōnios g166)
3 A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
Então, sigamos em frente, se, assim, Deus nos permitir!
4 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
O arrependimento se torna algo impossível para aqueles que, tendo compreendido e vivido o dom celestial dado por Deus, tendo recebido o Espírito Santo
5 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, (aiōn g165)
e conhecido a boa palavra de Deus e o poder dos novos tempos que virão, (aiōn g165)
6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
tenham abandonado completamente a Deus. Foram eles mesmos que, mais uma vez, crucificaram o Filho de Deus e o humilharam diante de todos.
7 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
A bênção de Deus cai sobre a terra em que também cai a chuva, produzindo, assim, colheitas para aqueles que a cultivam.
8 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
Mas a terra que só produz ervas daninhas e espinhos é inútil e está próxima de ser condenada. No final, tudo o que resta é queimá-la.
9 A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
Mas, queridos amigos, mesmo que falemos dessa maneira, nós acreditamos que o melhor acontecerá a vocês e que serão salvos.
10 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši, a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
Deus não seria tão injusto a ponto de esquecer o que vocês fizeram e o amor que demonstraram por ele, pelo cuidado que vocês demonstraram e ainda demonstram aos irmãos na fé.
11 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje,
Queremos que cada um de vocês demonstre o mesmo comprometimento e que não perca a esperança em Deus, até o fim, para que se cumpra o que se espera.
12 Tak abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
Não sejam preguiçosos. Pelo contrário, sigam o exemplo daqueles que, por meio de sua fé em Deus e de paciência, receberam o que Deus tinha prometido.
13 Bůh zajisté zaslíbení čině Abrahamovi, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
Quando Deus fez sua promessa para Abraão, não havia ninguém acima dele. Assim, ele jurou por si mesmo
14 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
dizendo: “Certamente que eu o abençoarei e lhe darei numerosos descendentes.”
15 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
E, então, após esperar pacientemente, Abraão viu o cumprimento da promessa que Deus lhe fez.
16 Lidé zajisté skrze většího přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
As pessoas juram sobre coisas que são mais importantes do que elas e, quando discutem sobre algo, o juramento é considerado como a palavra final sobre a questão.
17 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
É por isso que Deus quis demonstrar mais claramente para aqueles que herdariam a promessa que ele jamais mudaria de ideia.
18 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal, ) měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
Então, por causa dessas duas ações, que não podem ser mudadas e, sabendo que é impossível para Deus mentir, podemos confiar totalmente e estarmos seguros na esperança que Deus nos deu.
19 Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
Essa esperança é a nossa segurança espiritual, firme e confiável, e que nos faz ultrapassar a cortina do templo celestial e chegar na presença de Deus.
20 Kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podlé řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky. (aiōn g165)
E é lá que Jesus entrou, pelo nosso bem, pois ele se tornou um grande sacerdote, de acordo com a ordem de Melquisedeque. (aiōn g165)

< Židům 6 >