< Židům 6 >
1 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
Wherefore, leaving the first principles of Christian doctrine, let us progress toward maturity, not laying again the foundation concerning reformation from dead works, and faith toward God--
2 Křtů učení, a vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného. (aiōnios )
concerning the doctrine of immersions, and of imposition of hands, of a resurrection of the dead, and of eternal judgment; (aiōnios )
3 A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
for this we will do, if God permit.
4 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
For it is impossible to renew again to reformation those who have been once enlightened, and have tasted of the heavenly gift, and have been made partakers of the Holy Spirit,
5 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, (aiōn )
and have tasted the good word of God, and the powers of the age which was to come, (aiōn )
6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
and yet have fallen away, crucifying again to themselves the Son of God and exposing him to contempt.
7 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
For the land that drinks in the rain, which often comes upon it, and brings forth herbs, fit for them by whom it is cultivated, receives a blessing from God:
8 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
but that which produces thorns and briers, is reprobated, and nigh to a curse; whose end is to be burned.
9 A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
But, beloved, we hope better things of you, even things which are connected with salvation, though we thus speak.
10 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši, a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
For God is not unrighteous, to forget your work, and the love which you have showed toward his name, in that you have ministered to the saints, and do minister.
11 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje,
Yet, we earnestly desire every one of you to show the same diligence, in order to the realizing of this hope, to the end--
12 Tak abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
that you may not be slothful, but imitators of them who, through faith and patience, are inheriting the promises.
13 Bůh zajisté zaslíbení čině Abrahamovi, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
For when God made promise to Abraham, since he could swear by no one greater, he swore by himself--
14 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
saying, "Surely, blessing, I will bless you, and multiplying, I will multiply you";
15 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
and so, having patiently waited, he obtained the promise.
16 Lidé zajisté skrze většího přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
For men, indeed, swear by the greater; and an oath for confirmation is, to them, an end of all contradiction.
17 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
Therefore, God, willing more abundantly to show to their heirs of promise the immutability of his purpose, confirmed it with an oath;
18 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal, ) měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
that, by two immutable things, in which it was impossible for God to lie, we might have strong consolation, who have fled away to lay hold on the hope set before us;
19 Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
which we have as an anchor of the soul, both sure and steadfast, and entering into the place within the vail,
20 Kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podlé řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky. (aiōn )
where a forerunner has entered on our account; even Jesus, made a High Priest for ever, according to the order of Melchisedec.) (aiōn )