Židům 4
1 Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
We may fear, then, lest a promise being left of entering into His rest, anyone of you may seem to have come short,
2 Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli.
for we also are having good news proclaimed, even as they, but the word heard did not profit them, not being mixed with faith in those who heard,
3 Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dokonána jsou díla od ustanovení světa.
for we enter into the rest—we who believed, as He said, “So I swore in My anger, They will [not] enter into My rest”; and yet the works were done from the foundation of the world,
4 Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.
for He spoke in a certain place concerning the seventh [day] thus: “And God rested in the seventh day from all His works”;
5 A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
and in this [place] again, “They will [not] enter into My rest”;
6 A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro nevěru,
since then, it remains for some to enter into it, and those who first heard good news did not enter in because of unbelief—
7 Opět ukládá den jakýsi: Dnes, skrze Davida, po takovém času pravě, (jakož řečeno jest: ) Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
again He limits a certain day, “Today,” in David saying, after so long a time, as it has been said, “Today, if you may hear His voice, you may not harden your hearts,”
8 Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.
for if Joshua had given them rest, He would not have spoken after these things concerning another day;
9 A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
there remains, then, a Sabbath rest to the people of God,
10 Nebo kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
for he who entered into His rest, he also rested from his works, as God from His own.
11 Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.
May we be diligent, then, to enter into that rest, that no one may fall in the same example of the unbelief,
12 Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.
for the Word of God is living, and working, and sharper—beyond every two-edged sword—and piercing as far as [the] division of soul and spirit, of joints and also marrows, and a discerner of thoughts and intents of the heart;
13 A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
and there is not a created thing hidden before Him, but all things [are] naked and open to His eyes—with whom is our reckoning.
14 Protož majíce velikého nejvyššího kněze, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání.
Having, then, a great Chief Priest having passed through the heavens—Jesus the Son of God—may we hold fast the profession,
15 Nebo nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
for we do not have a Chief Priest unable to sympathize with our weaknesses, but [One] tempted in all things in like manner, [yet] without sin;
16 Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.
we may come near, then, with freedom, to the throne of grace, that we may receive kindness, and find grace—for seasonable help.
