Židům 4
1 Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.
ⲁ̅ⲙⲁⲣⲛⲣ ϩⲟⲧⲉ ϭⲉ ϩⲱⲱⲛ ⲙⲏⲡⲟⲧⲉ ⲁϥⲥⲉⲉⲡⲉ ⲛϭⲓ ⲡⲉⲣⲏⲧ ⲉⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲉϥⲙⲁ ⲛⲙⲧⲟⲛ ⲛⲧⲉ ⲟⲩⲁ ϣⲱⲡⲉ ⲉϥϣⲁⲁⲧ ⲙⲙⲟϥ ⲛϩⲏⲧ ⲧⲏⲩⲧⲛ
2 Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli.
ⲃ̅ⲕⲁⲓⲅⲁⲣ ⲁⲩⲉⲩⲁⲅⲅⲉⲗⲓⲍⲉ ⲛⲁⲛ ⲛⲑⲉ ⲛⲛⲏ ⲁⲗⲗⲁ ⲙⲡⲉ ⲡϣⲁϫⲉ ⲙⲡⲥⲱⲧⲙ ϯϩⲏⲩ ⲛⲛⲏ ⲉⲛϥⲕⲉⲣⲁ ⲁⲛ ϩⲛ ⲧⲡⲓⲥⲧⲓⲥ ⲛⲛⲉⲛⲧⲁⲩⲥⲱⲧⲙ
3 Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dokonána jsou díla od ustanovení světa.
ⲅ̅ⲧⲛⲛⲁⲃⲱⲕ ⲅⲁⲣ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲉϥⲙⲁ ⲛⲙⲧⲟⲛ ⲛⲉⲛⲧⲁⲩⲡⲓⲥⲧⲉⲩⲉ ⲕⲁⲧⲁ ⲑⲉ ⲉⲛⲧⲁϥϫⲟⲟⲥ ϫⲉ ⲛⲑⲉ ⲉⲛⲧⲁⲓⲱⲣⲕ ⲙⲙⲟⲥ ϩⲛ ⲧⲁⲟⲣⲅⲏ ϫⲉ ⲛⲛⲥⲉⲛⲏⲩ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲁⲙⲁ ⲛⲙⲧⲟⲛ ⲕⲁⲓⲧⲟⲓ ⲛⲉϩⲃⲏⲩⲉ ⲉⲁⲩϣⲱⲡⲉ ϫⲓⲛ ⲧⲕⲁⲧⲁⲃⲟⲗⲏ ⲙⲡⲕⲟⲥⲙⲟⲥ
4 Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.
ⲇ̅ⲁϥϫⲟⲟⲥ ⲅⲁⲣ ⲛⲟⲩⲙⲁ ⲉⲧⲃⲉ ⲡⲙⲉϩⲥⲁϣϥ ⲛⲧⲉⲉⲓϩⲉ ϫⲉ ⲁⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲙⲧⲟⲛ ⲙⲙⲟϥ ϩⲙ ⲡⲙⲉϩⲥⲁϣϥ ⲛϩⲟⲟⲩ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲛⲉϥϩⲃⲏⲩⲉ ⲧⲏⲣⲟⲩ
5 A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.
ⲉ̅ⲁⲩⲱ ⲟⲛ ϫⲉ ⲛⲛⲥⲉⲛⲁϣⲉⲓ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲁⲙⲁ ⲛⲙⲧⲟⲛ
6 A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro nevěru,
ⲋ̅ⲉⲡⲉⲓ ⲟⲩⲛ ϭⲉ ⲁϥϣⲱϫⲡ ⲉⲧⲣⲉ ϩⲟⲓⲛⲉ ⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲣⲟϥ ⲁⲩⲱ ⲛⲉⲛⲧⲁⲩⲉⲩⲁⲅⲅⲉⲗⲓⲍⲉ ⲛⲁⲩ ⲛϣⲟⲣⲡ ⲙⲡⲟⲩⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲧⲃⲉ ⲧⲉⲩⲙⲛⲧⲁⲧⲛⲁϩⲧⲉ
7 Opět ukládá den jakýsi: Dnes, skrze Davida, po takovém času pravě, (jakož řečeno jest: ) Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
ⲍ̅ⲁϥⲡⲣϫ ⲟⲩϩⲟⲟⲩ ⲟⲛ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲇⲁⲩⲉⲓⲇ ⲉϥϫⲱ ⲙⲙⲟⲥ ϫⲉ ⲙⲡⲟⲟⲩ ⲙⲛⲛⲥⲁ ⲡⲓⲟⲩⲟⲓϣ ⲛⲧⲉⲉⲓϭⲟⲧ ⲕⲁⲧⲁ ⲑⲉ ⲉⲛⲧⲁϥϣⲣⲡ ϫⲟⲟⲥ ϫⲉ ⲙⲡⲟⲟⲩ ⲉⲧⲉⲧⲛϣⲁⲛⲥⲱⲧⲙ ⲉⲧⲉϥⲥⲙⲏ ⲙⲡⲣϯⲛϣⲟⲧ ⲛⲛⲉⲧⲛϩⲏⲧ
8 Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.
ⲏ̅ⲉⲛⲉⲛⲧⲁ ⲓⲏⲥ ⲅⲁⲣ ϯⲙⲧⲟⲛ ⲛⲁⲩ ⲡⲉ ⲛⲉϥⲛⲁϣⲁϫⲉ ⲁⲛ ⲡⲉ ⲉⲕⲉϩⲟⲟⲩ ⲙⲛⲛⲥⲁ ⲛⲁⲓ
9 A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.
ⲑ̅ⲁⲣⲁ ⲁϥϣⲱϫⲡ ⲛϭⲓ ⲟⲩⲥⲁⲃⲃⲁⲧⲓⲥⲙⲟⲥ ⲙⲡⲗⲁⲟⲥ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ
10 Nebo kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.
ⲓ̅ⲡⲉⲛⲧⲁϥⲃⲱⲕ ⲅⲁⲣ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲉϥⲙⲁ ⲛⲙⲧⲟⲛ ⲁϥⲙⲧⲟⲛ ϩⲱⲱϥ ⲙⲙⲟϥ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲛⲉϥϩⲃⲏⲩⲉ ⲛⲑⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲉⲃⲟⲗ ϩⲛ ⲛⲟⲩϥ
11 Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.
ⲓ̅ⲁ̅ⲙⲁⲣⲛϭⲉⲡⲏ ϭⲉ ⲉⲃⲱⲕ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲡⲙⲁ ⲛⲙⲧⲟⲛ ⲉⲧⲙⲙⲁⲩ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲛⲛⲉ ⲟⲩⲁ ϩⲉ ϩⲙ ⲡⲓⲥⲙⲟⲧ ⲛⲟⲩⲱⲧ ⲛⲧⲉⲧⲙⲛⲧⲁⲧⲛⲁϩⲧⲉ
12 Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.
ⲓ̅ⲃ̅ϥⲟⲛϩ ⲅⲁⲣ ⲛϭⲓ ⲡϣⲁϫⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲁⲩⲱ ϥⲉⲛⲉⲣⲅⲓ ⲁⲩⲱ ϥϣⲱⲱⲧ ⲉϩⲟⲩⲉ ⲥⲏϥⲉ ⲛⲓⲙ ⲛϩⲟ ⲥⲛⲁⲩ ⲉϥϫⲱⲧⲉ ϣⲁ ⲙⲙⲁ ⲙⲡⲱϣ ⲛⲧⲉⲯⲩⲭⲏ ⲙⲛ ⲡⲉⲡⲛⲁ ⲛϩⲁⲣⲙⲟⲥ ⲙⲛ ⲛⲁⲗⲧⲕⲁⲥ ⲉϥⲟ ⲛⲣⲉϥⲕⲣⲓⲛⲉ ⲛⲛⲙⲉⲉⲩⲉ ⲙⲛ ⲙⲙⲟⲕⲙⲉⲕ ⲙⲡϩⲏⲧ
13 A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.
ⲓ̅ⲅ̅ⲁⲩⲱ ⲙⲛ ⲗⲁⲁⲩ ⲛⲥⲱⲛⲧ ⲉϥϩⲏⲡ ⲙⲡⲉϥⲙⲧⲟ ⲉⲃⲟⲗ ⲥⲉϭⲟⲗⲡ ⲇⲉ ⲉⲃⲟⲗ ⲧⲏⲣⲟⲩ ⲁⲩⲱ ⲥⲉϣⲁⲁⲧ ⲛⲛⲁϩⲣⲁϥ ⲡⲁⲓ ⲉⲧⲉⲣⲉⲡϣⲁϫⲉ ϫⲓ ⲉϩⲟⲩⲛ ⲉⲣⲟϥ ⲛⲁⲛ
14 Protož majíce velikého nejvyššího kněze, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání.
ⲓ̅ⲇ̅ⲉⲩⲛⲧⲁⲛ ϭⲉ ⲙⲙⲁⲩ ⲛⲟⲩⲛⲟϭ ⲛⲁⲣⲭⲓⲉⲣⲉⲩⲥ ⲉⲁϥϫⲉⲧ ⲙⲡⲏⲩⲉ ⲓⲏⲥ ⲡϣⲏⲣⲉ ⲙⲡⲛⲟⲩⲧⲉ ⲙⲁⲣⲛⲁⲙⲁϩⲧⲉ ⲛⲧⲉⲛϩⲟⲙⲟⲗⲟⲅⲓⲁ
15 Nebo nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.
ⲓ̅ⲉ̅ⲛⲟⲩⲁⲣⲭⲓⲉⲣⲉⲩⲥ ⲅⲁⲣ ⲁⲛ ⲡⲉⲧⲉⲟⲩⲛⲧⲁⲛϥ ⲉⲙⲛϭⲟⲙ ⲙⲙⲟϥ ⲉϣⲡϩⲓⲥⲉ ⲛⲙⲙⲁⲛ ϩⲛ ⲛⲁⲥⲑⲉⲛⲓⲁ ⲁⲗⲗⲁ ⲉϥϫⲟⲛⲧ ϩⲛ ϩⲱⲃ ⲛⲓⲙ ⲛⲧⲉⲛϩⲉ ϣⲁⲧⲛ ⲛⲟⲃⲉ
16 Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.
ⲓ̅ⲋ̅ⲙⲁⲣⲛϯⲡⲉⲛⲟⲩⲟⲓ ϭⲉ ϩⲛ ⲟⲩⲡⲁⲣϩⲏⲥⲓⲁ ⲉⲡⲉⲑⲣⲟⲛⲟⲥ ⲛⲧⲉⲭⲁⲣⲓⲥ ϫⲉⲕⲁⲥ ⲉⲛⲉϫⲓ ⲛⲟⲩⲛⲁ ⲁⲩⲱ ⲛⲧⲛϩⲉ ⲉⲩϩⲙⲟⲧ ⲉⲩⲟⲩⲟⲉⲓϣ ⲛⲁⲛ ⲛⲃⲟⲏⲑⲓⲁ
