Židům 3
1 A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše,
Wherefore, holy brethren, partakers of a heavenly calling, consider the apostle and high-priest of our profession, Jesus;
2 Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho.
who was faithful to him that appointed him, as also was Moses in all his house.
3 Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.
For he hath been counted worthy of more glory than Moses, inasmuch as greater than the house is he who built it.
4 Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.
For every house is builded by some one; but he who built all things is God.
5 A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.
And Moses indeed was faithful in all his house as a servant, that he might testify of those things which were to be spoken;
6 Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.
but Christ as a son over his house; whose house are we, if we hold fast the confidence and joyousness of our hope.
7 Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,
Wherefore, as the Holy Spirit saith: “To-day, if ye hear his voice,
8 Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti;
harden not your hearts, as in the provocation, in the day of the temptation in the wilderness,
9 Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.
where your fathers tempted me by proving me, and saw my works forty years.
10 Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.
Wherefore I was offended with that generation, and said, They always err in their heart, but they knew not my ways;
11 Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
so I swore in my wrath, They shall not enter into my rest.”
12 Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.
Take heed, brethren, lest there be in any one of you an evil heart of unbelief, in departing from the living God.
13 Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.
But exhort one another daily, as long as it is called To-day, that none of you may be hardened through the deceitfulness of sin.
14 Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.
For we have become partakers of Christ, if we hold fast our first confidence firm to the end.
15 Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení.
When it is said, “To-day, if ye hear his voice, harden not your hearts, as in the provocation,”
16 Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.
who then, when they had heard, provoked? Was it not all who came out of Egypt by means of Moses?
17 Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichž těla padla na poušti?
And with whom was he offended forty years? Was it not with those who sinned, whose carcasses fell in the wilderness?
18 A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.
And to whom did he swear that they should not enter into his rest, except to those who were disobedient?
19 A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru.
So then we see that they could not enter in because of unbelief.
